V pátek, přesně na den po operaci oka, jsem opět na očním. A vypadá to na další operaci!!! Nastupuju v pondělí a dokonce jsem i na stejném pokoji. Jen moje postel už je obsazená, takže mám druhou. Fajn, aspoň bude s kým pokecat 🙂 .
Víc mýlit jsem se nemohla!!! Paní se vrátila z operace a během hodiny se jí udělalo zle! Většinu dne pak blokovala toaletu, neboť objímala mísu a tak jsem musela chodit jinam, nebo ležela na zemi a objímala svůj župan. Mimochodem, když byla na té toaletě, měla potřebu mít otevřené dveře (prý pro jistotu!), jenže moje postel se nacházela hned vedle dveří, takže mému sluchu bohužel nic neuniklo!!! 🙁 . Ještě že vydržím dost 😀 . Jenže…
Večer už to vypadalo, že po medikaci je paní lépe. Takže hurá na kutě. Po nějaké době mám pocit, že někdo mluví, jenže v polospánku moc dobře nevnímám. Slyším divné štrachání a pak paní „hupsne“ rukama na nohy a prý abych došla pro sestru, že už je jí zase zle!!! No a já blbec rozespalý lezu z postele a jdu pro sestru! Kouknu na hodinky – bože, ono je čtvrt na dvě v noci!!! Tohle mě probouzí a hlavou mi jede: „co to děláš? jsi normální? vždyť si může na sestru zazvonit!!!“ To už jsem ale na sesterně a tam nikdo. Jdu zpátky a paní říkám, aby si zazvonila na sestru sama. Včera jsem jí sice nabídla pomoc, ale tohle je fakt přespříliš! Pak až do odjezdu z nemocnice už nemám moc chuti k povídání, raději čučím do mobilu na filmy :))).
Po návratu jsem zase vodováha, která může leda tak odpočívat. Takže nový stůl, který jsme koupili, dává dohromady Petr a já mu dělám báječné obecenstvo nebo taky „stavební dozor“ 😀 . Nový stůl byl tak trošku nutností, protože ten stávající je na naše potřeby příliš malý :))).
Teď se na ten stůl vejde věcí… a přitom se zase dá báječně sledovat západ slunce 🙂 . Ty já si prostě užívám 😀 .
Tak jak podzim barví postupně listí na stromech, tak pomalu ale jistě klesá i teplota venku. A to znamená, že častěji se v kamínkách díváme na tančící plamínky. Zatím jen občas přes den. Ono když zatopíme, už během půl hodiny je teplo, za další půl hodinu už otvíráme vše, co jen je možné otevřít 😀 . Je načase zkusit uvařit něco v troubě. A tak zkoušíme zapéct brambory s květákem. Pokus číslo jedna nám vyšel a po jídle můžeme relaxovat 😀 .
No jo, jenže teploty už začínají v noci klesat pomalu k nule! Je na čase vyzkoušet brikety, které by měly udržet teplo až na šest hodin. Hm, briketa se jen taktak vejde do kamínek. Uvidíme, jak dlouho vydrží. Petr s ní přikládá v půl desáté večer. Před spaním ještě otevírám okenní vyhlídku, přece jen jsem zvyklá spát spíš v chladu 🙂 . Kolem jedné ráno jsou v kamnech jen lehce žhavé uhlíky, ale kamna jsou celkem teplá. Naštěstí není moc vedro. Ráno kolem půl sedmé je v Rapetce pouhých devět stupňů. Celkem chladno. Venku je vidět namrzlá tráva, i když se pomalu klube i sluníčko. Dnes tedy dáme brikety až těsně před tím, než půjdeme spát.
Jak jsme naplánovali, tak provádíme. Je chvilku před jedenáctou v noci, Petr dává brikety do kamen a jdeme spát.
Půlnoc. Probouzí mě neskutečné vedro! Rozespalým okem mrknu na teploměr a v tu ránu jsem naprosto vzhůru, je neuvěřitelných třicet jedna stupňů!!! Šmankote, já se snad uvařím!!! A možná i lednice, která je jak radiátor! Okno otevírám dokořán a až do dvou ráno nespím – v tom vedru to fakt nejde :))). Když se teplota kolem postele sníží, přivírám trochu okno a znovu usínám. O hodinu později jsou kamna plná žhavých uhlíků a teplo pořád sálá do prostoru. Ráno oznamuju Petrovi, že takhle to asi nepůjde, musíme něco vymyslet.
V neděli jedeme pro zásobu vody. Brzy ráno je trochu mlha, která rychle mizí a opět se ukazuje sluníčko, tak to vypadá na pěkný den.
Pro vodu jezdíme kolem největšího menhiru u nás ( „Kamenný pastýř“), a protože je pěkně, na zpáteční cestě se jdeme podívat na menhir.
Pár let jsme tu nebyli. Překvapilo mě, jak je křoví kolem menhiru vysoké. Naposledy bylo možná stejně vysoké, jako dřevěné kůly, které kdysi lemovaly prostor kolem menhiru.
Celý den přemýšlíme nad způsobem, jak přes noc netopit a taky neumrznout. Mělo by to být cenově dostupné a provozně udržitelné. No jo, trochu náročně to vypadá. Klimatizace je dobré řešení, ale cenově pro nás nedostupné. Objevujeme termoventilátory, které jsou schopné udržet nastavenou teplotu. To by snad šlo, cenově dobré, teď jen zjistit, jak to přesně funguje. Oba hledáme dostupné informace. Taky objevujeme kamennou prodejnu s těmito přístroji v Mostě, super!
Jedeme na pár dní k mamce, tak cestou tam jedeme koupit termoventilátor. Jsme zvědavi, jak bude v Rapetce po dvou dnech bet topení. Při návratu ukazuje teploměr (podotýkám, že je to jen teploměr na lampičce, tak nevíme, jak přesný nebo nepřesný je) pouhé tři a půl stupně. Takže nejdřív zatopit a teprve pak přemýšlet, kam umístit nový přístoj. Bohužel nejde dát moc vysoko, takže nad okno v kuchyni ani v ložnici dát nejde. Jediná možnost tedy je nad stolek s křeslama. Tak tedy ráno uvidíme….
Mezitím nám Peťan pomáhá konečně zprovoznit domácí vodárnu, takže už nebudeme muset pro každou kapku obíhat maringotku 🙂 .
Nastavujeme termoventilátor na teplotu sedumnáct stupňů. Pokud teplota uvnitř klesne na patnáct stupňů, měl by sepnout a pouštět teplý vzduch do chvíle, než teplota vystoupá cca čtyři stupně nad nastavenou teplotu. Topíme až do večera, kdy ale už máme pootvírané okenní vyhlídky 😀 . Pak jdeme spát. V noci sice slyšíme termoventilátor sepnout, ale není to žádná hrůza, je sice slyšet, ale je to pohoda 🙂 .
Ráno kolem šesté mám sen. Jsme s celou rodinou v nějakém kempu, potřebuju na záchod, který je nějak divně postavený, nejde si na něj sednout, protože je nějak divně otočený do rohu, má ulomené prkénko a podlaha pod ním se svažuje do rohu, kam musím nakonec dát nohu, abych mohla… Jenže ten roh je plný ledové vody a já mám pocit, že mi noha umrzne…. Probouzím se a nohu mám vystrčenou z pod deky, ledovou, protože uvnitř je docela dost zima – jak to?!!! Vysvětlení je celkem jednoduché – ani jeden z nás nezavřel večer otevřené vyhlídky 😀 . Tak proto jsem slyšela často zapínat náš nový unikát 😀 ! Na to si teda musíme dávat pozor :))). Takže testování začíná…..
