Druhý den po návštěvě u výrobce maringotek volá jeden z nich, že by od nás koupil byt, pokud budeme souhlasit, že nám vyrobí maringotku přesně podle našeho přání a zbytek peněz by nám doplatili. No tak tohle je naprosto báječný :))). Současně se nám ozvali z té firmy, kam jsem psala přes internet a domluvili jsme si schůzku s makléřem. To se nám to schází 🙂 .
Začínám se dívat po nějakém pozemku k pronájmu, kde bysme si mohli tu maringotku zaparkovat a užívat si prostoru a hlavně se moc těším na ranní kávu venku před maringotkou 😀 . Neměl by být příliš drahý a raději někde na okraji. Našla jsem jich hned několik, v různých koutech naší země. A tak rozesílám dotazy na dané pozemky.
Objevujeme nějaké nedostatky na plánku maringotky, které postupně upravuju podle toho, jak to bude praktičtější 🙂 . Nad plánkem a jeho úpravami trávím moře času, takže na nějaké výletování není čas :))).
Přijíždí k nám makléř, který nám řekne, jestli naše představa o částce za byt není přemrštěná nebo naopak (to „naopak“ víme, že určitě není 😀 ). Ujišťuje nás, že je ta částka v pořádku. Mluvíme i o tom, že bysme byt prodali výměnou za maringotku na míru s doplatkem rozdílu a tak si dáváme čtrnáct dní čas, aby se mohl výrobce maringotky ozvat, případně se domluvit. Pokud ne, pak bysme se domluvili na prodeji s makléřem.
Výrobce se neozývá, proto píšu esemesku, jestli stále má zájem. Chce poslat fotky a prý, že obratem dá vědět, kdy by se přijel na byt podívat. Při focení ložnice fotím i výhled na Bořeň. Jsou ještě vidět hodně i paneláky, které pak trochu ukryjou stromy, obrostlé krásně zelenými listy. Je tu pěkně 🙂 .
Odesílám fotky a jen čekáme, jestli se výrobce ozve. Opět píšu esemesku, jestli má zájem o byt, kladná odpověď je, ale to je zase všechno. Už nás to nebaví. Poohlížíme se jinde.
Plánky na maringotku opět mění podobu. Denně nemluvíme snad o ničem jiném. Jsme oba nadšení z té představy bydlet „alternativně“. Vybrali jsme si taky kamínka, ve kterých budeme v zimě topit a můžeme na nich i vařit 😀 .
Volá mi člověk, co má na starosti pronájem pozemku, na který jsme reagovali (zatím první z oslovených). Pozemek je pěkný, mohli bysme tam mít i maringotku, ale velký problém by byl ji tam dopravit, protože má přístup jen přes brod, kterým projede maximálně osobní auto. Nevadí, ono se to nějak vyvrbí 😀 .
Našla jsem další dva výrobce. Do toho odpadají další dva pozemky, které jsou v oblasti, kde je nutné zaplatit nájemné na celkovou dobu pronájmu najednou. Na to bysme fakt neměli. Stále máme dalších asi pět pozemků, tak snad…… Jeden z nich je fakt moc pěkný a nám by se líbilo, kdyby tenhle vyšel 🙂 .
Vyrážíme na obhlídku dalších maringotek. Hned v tom prvním místě musíme čekat na výrobce/majitele, protože jel pro materiál. Fajn, aspoň si to tu pořádně prohlédneme. Jsou tu celkem 3 maringotky a jeden přívěs. Ten přívěs se renovuje. Dělá to starší pán a já žasnu, že palubky přidělává na neošetřenou zrezivělou konstrukci!!! To myslí vážně?!?! No nazdar!!! Díky tomu se dívám pozorněji na další maringotky, které jsou hotové. Jednu z nich jsme viděli nafocenou na internetu, kde vypadala moc pěkně. Takhle z blízka už je to přece jen trochu horší. Jedna asi teprve čeká na rekonstrukci a třetí, menší maringotka…. vlastně nevím, co si mám myslet. Je hotová nebo před rekonstrukcí? Vidíme hodně vad, které by nás časem mohly stát dost peněz!
Přijíždí majitel. Vylézá ze starého „pažouta“, dveře vržou, jako by se měly co chvíli rozpadnout! Tváří se, jako bysme ho otravovali, přesto nás pozve na prohlídku „malé“ maringotky, protože ta velká je už prodaná a tak nám jí neukáže! Otvírá dveře…. Petr si okamžitě všímá rozvodu elektřiny v lištách 🙁 a já jako první vidím podlahu, která připomíná zvlněnou hladinu moře! ptám se: „to je lino?“, odpověď: „ne, to je plovoucí podlaha!“ :(((. Přesto se ptám na odhad ceny podle plánku, co mám s sebou. Cena je sice více než příjemná (podle toho také vypadá ta práce), ale my už máme jasno – tohle NE!!! Přesto, že jsem fotila, fotky zmizely! 😀
Jedeme se podívat jinam. Když projedeme bránou do rozlehlého dvora, vidíme tu stát asi pět maringotek. Už první pohled na ně nám vyvolává úsměv na tváři. Jsou moc pěkné 🙂 . Hned se nás ujímá jeden člověk a hned nás vede do jedné menší, která má pravděpodobně sloužit jako kancelář. Uvnitř jsou „klasická kovová futra“, ale prý na žádost majitele maringotky. Ale ta vůně dřeva….. Pak nám jde ukázat jednu, která se dnes poveze novému majiteli.
Vejdeme dovnitř…… a já se tu cítím, jako doma! Takovou chci!!! 😀 Pak ještě mluvíme o tom, co bysme chtěli v maringotce mít, včetně prosklených dveří, dvojskel a taky možnost mít verandu atd. :))).
Výrobce už tedy máme, tak ještě zavolat makléři, že ten byt je na prodej. Plná dojmů trávím víkend v Praze. Jdeme se s Lenkou projít do Divoké Šárky. Mluvím skoro pořád o maringotce 😀 . Ví to jen hrstka lidí a zatím se o tom nechceme šířit, teprve až to bude „rozjetý“ 🙂 .
O maringotce přemýšlím i pří procházce Divokou Šárkou