Tento rok je celkem zvláštní. Nepamatuji si, že by tak často foukal tak silný vítr. Rapetka je ale držák, stále ještě jsme na stejném „fleku“ :))), takže beze strachu můžeme odjet. Jedeme se podívat na jeden pozemek, který nám připadal hodně zajímavý. Při té příležitosti se chceme zastavit u Jany, ta s námi pojede omrknout ten zázrak a taky se stavíme u bráchy i mamči, u které si vypereme ložní prádlo.
Cestu k pozemku jsme zvládli, ale na místě zažíváme rozčarování. Tenhle pozemek, který na fotkách vypadal pěkně, je ve skutečnosti rokle asi patnáct metrů od čističky a z druhé strany s rozestavěným patrovým barákem. Na pozemek se nedostane ani slunce 🙁 . Tohle fakt fotit nebudu!!! No nic. Jedeme se projet po okolí. Pořád je na co se koukat, jako třeba v Pytlíkově, kde je krásný výhled na České středohoří 🙂 .
Po příjezdu domů se Petr vrhá na vyčištění komínu, na který včera koupil štětku a tím pádem vyčistí i kamna. Častější údržba je nutná, zvlášť když dřevo, který člověk koupí jako suché a rovnou k topení, zas tak moc suchý není. Dá se říct, že pořád sbíráme zkušenosti :))).
Když je hotovo a uklizeno, můžeme pořešit nedostatečné možnosti sušení prádla, hlavně těch větších kusů, jako je ložní prádlo, které si vezeme vyprané k usušení 😀 .
Navíc jsme nad sprchový kout přidělali řetěz, na kterém se dají na ramínkách nechat odkapat kusy prádla, které jsou v ruce těžko ždímatelné. Je super pomalu vylepšovat Rapetku a usnadnit si bydlení 😀 .
Vítr střídá vítr. Díky tomu máme nebeské divadlo stále s novým programem a v různém barevném provedení.
Mraky střídá čistá obloha, na které je brzy ráno vidět měsíc. Jasno nahradí další mraky, ze kterých prší a nebo sněží. A když sněží, nepadá sníh shora dolů, ale většinou vodorovně 😀 .
Tahle jasná obloha dávala pocit krásného pátečního dne. Zrovna máme naplánovaný pěší výlet do Panenského Týnce s Bárou a Jaruškou, která tam ještě nebyla. Vyrážíme s ranním sluncem a chladivým větrem. V půli cesty do Týnce se opět nebe zatahuje ocelově šedými mraky a vítr ještě zesiluje. Než dojdeme k rybníčku, už zase sněží vodorovně. Ta cesta zpátky nebude příjemná, vypadá to, že půjdeme proti větru! V tomhle „marastu“ se mi nechce ani fotit 😀 . Než ale dojdeme do chrámu, sněžení přestává. Jen ten vítr se rozhodl, že s námi zůstane!
Když odcházíme od chrámu, napadne Báru mrknout na zubaře Milana do ordinace, jestli má zrovna čas. Mohly bysme se u něj trochu ohřát.
Jenže člověk míní a…. no jo, i člověk mění :))). Zpátky se vezeme se zubařem Milanem. To už si ale zase sluníčko nachází cestu přes mraky 🙂 .
Sobota odpoledne. Neustávající vítr a zatažená obloha nám přináší ponorkovou nemoc! Hele, je s podivem, že po půl roce bydlení v malém prostoru v maringotce je fakt první!!! V okamžiku jejího propuknutí se Petr zvedá a jde raději naštípat trochu dříví ke kamnům. Po půlhodině je po všem, ponorka se jednoduše rozplynula a nám už je zase fajn 😀 .
Pár dní na to se jedeme mrknout na další pozemek. Pozemek je to pěkný, louka obrostlá náletovými dřevinami s výhledem na zříceninu hradu Košťálov. Bohužel přístupová cesta není vůbec dobrá.
Vzhledem k tomu, že denně vane vítr „omaštěný“ větrem, nechce se nám ani moc courat. Tím pádem ani moc nefotím, jen když nebe ukáže skvělý program :))) nebo hřejivé plameny, které krotí sílu větru 😀 .
Nebo pak fotím „muže v akci“ :))).
Doufám, že počasí nám ukáže i přívětivější tvář a my zase vyrazíme za novými zážitky někam do přírody a já budu moc zvěčňovat další okamžiky se svým mobilem 😀 .