Uprostřed týdne volá Kája a že by se konečně přijel podívat, jak bydlíme. Prý je u kámoše v Mostě, tak to má teď kousek 😀 . A tak pro něj Petr jede. Užíváme si odpoledne a jediné, co fotím, je zase západ slunce a mraky :))).
Myslím, že se Kájovi Rapetka moc líbí 🙂 . Povídáme si o všem možném a pak ho Petr zase odváží zpátky. Dnešní „nebeské divadlo“ se rozhodlo, že nám dnes předvede úžasnou podívanou 😀 .
Petr se vrací domů s tím, že musel v Lounech zastavit a taky si vyfotit mraky 🙂 . Já pak ještě obíhám Rapetku s mobilem a snažím se o to, aby s tou nádherou byla vidět, i když už ta oranžová není tak sytá :))).
Nakonec večer fotím z koupelnového okýnka úplňkový měsíc, nádhera 🙂 .
Ráno jedeme do Prahy na oční na kontrolu. Provoz je hustý, ale nic mimořádného. Jen se trochu zvedá vítr. Na zpáteční cestě už je vítr dost nárazový a tak sem tam je vidět, jak někdo v poryvech větru „šněruje silnicí“. Tak ještě nakoupit a vyzvednout si zásilku a hurá domů.
První, co vidím, když vylezu doma z auta, je branka, co se „oděla do maskáčů“, hned na to pak křesílka a další „drobnosti“, která dělají kolem Rapetky kotrmelce 😀 . No nazdar, na verandě zůstal jen stůl, který je díky sklu těžší a tak je posunutý jen asi o jeden metr oproti normálu.
Co nejrychleji uklízím nákup a pak s „nadlidskou silou“ 😀 držím Petrovi otevřené dveře, aby mohl dovnitř donést „utíkající křesílka“ a pro jistotu i stolek. Začínám připravovat oběd, Petr ještě pobíhá kolem maringotky, aby znovu připevnil plachty na dřevu a sesbíral zbytek. Vítr kolem sílí a šílí a citelně otřásá maringotkou. Abych řekla pravdu, v jednu chvíli jsem ztuhla na místě a přemýšlela, jestli se náhodou Rapetka nerozjede 😀 . Pak s Petrem sedíme v křesílkách a v těch okamžicích, kdy se vítr celou silou opírá do našeho „domečku“, hážeme po sobě pohledy. Abych ten pocit nějak přiblížila, je to jako přejíždět přes ty nejhorší vlakové přejezdy nebo spoustu „retardérů“ 😀 .
Jenže křesílka se stolkem zabírají téměř celý volný prostor, takže se uvnitř nedá moc chodit a tak je Petr „uklízí“ pod maringotku a přivazuje je, aby se jim zase nezachtělo „běhat“ 😀 . Pak volá mamča a ptá se, jestli ještě bydlíme na stejném místě nebo už někde dál 😀 . Ono to vlastně zajímalo celkem dost lidí :))).
Vítr šílí celou noc, ale teď už víme, že Rapetka vydrží. Tenhle test zvládla se ctí 🙂 . Ráno je sice větrno, ale tady u nás je to celkem normální. Nebe je jako „vymetené“ a slunce se ukazuje v celé své kráse.
Plachta, která přikrývá dřevo ale utržila viditelné „šrámy“.
Postupně vítr zase sílí, ale to je oproti včerejšku „decentní“ 😀 , i když dveře jdou otevírat pouze silou 🙂 . Listí ze stromů vítr „uklidil“ na jedno místo a jsme zvědaví, co nám příroda nachystá dalšího 🙂 .
Ale Rapetce to ve slunci sluší 😀 .
