Nebe i počasí kolem nás každý den vykouzlí skvělou podívanou. Někdy je změna tak rychlá, že z jasné ranní oblohy je během okamžiku „mlha přede mnou, mlha za mnou“, ale i to mě baví 🙂 . Nebo ráno začíná mlhou, která se drží celý den, aby se večer obloha vyjasnila do pastelových barev 😀 .
Rozmanité bývá i ptactvo, které ráno přilétá, v jednu chvíli jsme tu měli dva Datly velké, Žlunu zelenou, dvě samice Kosa černého, dvě Sojky obecné a dvě různé sýkorky. Pokaždé se je snažím vyfotit, ale na fotce nejsou dobře viditelné ani při zvětšení.
O ptactvo nemáme nouzi ani když jedeme pro vodu. Stromy kolem silnice zdobí dravci. Jedno dopoledne koukáme opět na dravce na stromech, když najednou slétne ze stromu Káně lesní přímo před naše auto, že musel Petr až přibrzdit, aby mu dal prostor pro vzlet. No co myslíte, jindy mám mobil při ruce a tentokrát si mobil hoví v pohodlí mé kapsy 🙁 . Ale ten úžasný prožitek…. 🙂 . A pak z každého čtvrtého stromu vzlétne nějaký dravec a snáší se na pole hledat něco do zobáku, to už ale doluju mobil z kapsy a pokouším se aspoň o nějakou fotku 😀 .
Ten den se Petr rozhoduje, že postaví dřevník na štípané dříví, aby ho nemusel štípat každý den. Ještě chce postavit jeden větší dřevník na tvrdé dříví, které máme uložené pouze na netkané textilii a přes něj je plachta, která ve větru vzala za své. Dříví potřebuje vzduch i zdola a protože se nám uvolnily palety, chceme dřevo přeložit na ně. Ten přijde na řadu ale až zítra 🙂 .
Z hotového dřevníku má Petr takovou radost, že má náladu se jít se mnou projít. Já už totiž mám tak trochu „absťák“ a protože jsem dlouho „necourala“ (kvůli mým častým návštěvám na operačním sále 😀 ), začínáme jen krátkou procházkou 🙂 .
Páni, já si tu procházku tak skvěle užívám, couráme kolem hřbitova a protože se blíží dušičky, vracím se ve vzpomínkách k roku 2018, kdy jsem právě na dušičky poprvé letěla letadlem a to na své první (a doufám, že ne poslední) „camino“.
Jsem tak plná toho chození, že znovu „sjíždím“ videa z různých „treků“, třeba z Pacifické hřebenovky, kterou šel Čech Honza Komárek, aliaz Sky Rider, v roce 2019. Pokud jste stejní blázni do treků jako já, doporučuju Honzova videa, která jsou na YouTube, jsou totiž úplně senzační 🙂 .
Další den se Petr pouští do dalšího dřevníku. Nejvíc práce nám dá přeskládat dříví. Ale konečně je dříví uložené tak, jak má a pak přichází na řadu dalších pár videí z PCT a ke sledování sklenka dobrého červeného vína 😀 .
První listopadový den je ve znamení nákupů. V Obi koupit další poličku do kuchyně, nějaké potraviny a taky ještě nějaké to víno 🙂 . Nechuť k nakupování se ve mě nějak zabydlela, ale někdy je to prostě nutnost. Dneska se nic jiného dělat nebude. Dneska je prostě odpočinkový den. Odpoledne začíná pršet. Díváme se na filmy a je nám fajn. Trochu nás jen dohání ta změna času, takže po deváté už lezeme na kutě 🙂 .
Probouzím se kolem jedenácté v noci. Venku pořád leje a já mám pocit, jakoby mi voda kapala na postel. Tápu rukou kolem sebe a…. nic! To kapání je dost nepravidelné, asi se mi to jen zdá. Zvuk kapající vody mě probouzí znovu asi v jednu. To už si rozsvěcuju lampičku, ale zase nic nevidím. Už mi asi fakt „kape na karbid“ :))).
Ve tři ráno jsem zase vzhůru. Kruci! Tady ale fakt někde kape voda! Zase zkouším rukou postel a…. dopr…. kape mi na polštářek za hlavou!!! To už se probouzí i Petr a ptá se, co se děje. Říkám, že mi nad hlavou kape voda. To už svítíme a hledáme místo, odkud nám prší do maringotky. Ze spáry mezi stěnou a střechou se co chvíli objevuje kapka, která stéká na polici s knihami a pak prokapává z police dolů na polštář. Je to dokonce na dvou místech! Parádní „dušičková noc“.
Knihy letí na skříňky, pak najít hadr a doufat, že už brzy přestane lejt. Takový dlouhý a celkem hustý slejvák Rapetka ještě nezažila.
Před pátou ráno přestává pršet. Po nočním maratonu se mi vůbec nechce z postele a tak se ještě válím. Pak voláme Tondovi, že nám zatéká, jenže ten má úraz na lokti a čeká ho operace, takže nemůže přijet. Alespoň po telefonu poradí, co kde a jak by mohlo být. Petr nakonec objevuje dva šrouby, které „ztratily hlavu“ nejspíš při přepravě.
