Ještě než vyrazím na svou další svatojakubskou pout’, kterou máme naplánovanou s Karolínou na třináctého září, chtěla jsem podniknout ještě aspoň jeden menší výlet s Petrem. Nevím proč, ale nějak mě lákají zříceniny v našem okolí. Pár jsem si jich vyhlídla a vyrazili jsme kousek nad Osek, kde se nachází zřícenina hradu Rýzmburk. Jak jsem si zjistila, měl to být nejstarší a nejmohutnější gotický hrad v Podkrušnohoří.
Petr si přispal a tak jsme vyjíždíme až kolem jedenácté dopoledne. Je pod mrakem, ale pršet by mělo až odpoledne, tak si nebereme ani pláštěnky. Děláme si srandu z toho, že ‘zříceniny’ lezou na zříceninu 😀 . Překvapuje nás, že je tu celkem hodně lidí. Většina z nich už ale na cestě zpátky :))).
Konstatuju, že už zase jdeme do kopce 😀 , ach jo! U rozcestí pod hradem je spoustu aut, ze kterých vylézají lidi v perfektních ohozech, jako na svatbu. A taky ano, jedno auto vyváží svatebčany co nejblíže k hradu, protože cesta je do kopce a v “kramflekách” by se jít asi chtělo málokomu 🙂 .
Teď už potkáváme jen svatebčany, tak snad se nám povede dostat až k hradu. Chvílemi se objevuje sluníčko a v tu dobu je vždycky najednou vedro. Když přicházíme k prvním hradním “ostatkům”, slyšíme hlahol svatebních hostů :))). Všímám si cedule s ukazatelem, kudy na svatbu. Musím si to vyfotit 😀 .
Když pčicházíme k hlavnímu prostranství, vydíme svaebčany kolem stolu. Svatba ještě neproběhla a mě prochází hlavou myšlenka, řek třeba uidíme nevěstu 🙂 . Nicméně procházíme kolem nich k dalším pozůstatkům hradu. Někteří hosté si taky krátí čekání procházením po hradbách.
Je trošku těžší fotit hradby, aby na fotce nebyli žádní lidé, ale naštěstí nepospícháme.
Začíná lehce pršet. Procházíme se po hradbách a ve čtverhranné věži se potkáváme s jedním svatebním hostem a dáváme se do řeči.
Ptá se nás na hrad a já ze sebe vysypu “moudra”, která si pamatuju. Pak z nás vypadne, že ačkoliv jsme kousek odsud, jsme tady poprvé a on řííká, že je z Teplic a taky tu nikdy nebyl. No tak jsem potěšená, že nejsme sami 😀 . Tak se i pohotově zeptám, jestli si ho můžu vyfotit A dát na blog 😀 .
Teď už regulérně prší. Svatebčanům déšť očividně nevadí 🙂 . Obcházíme ještě další zbytky hradeb a pomalu se vracíme zpátky k autu, které jsme nechali asi dva kilometry pod zříceninou.
Těsně pod hradem se. Nám poštěstí vidět nevěstu s oddávajícím a pravděpodobně s tatínkem. To bych nebyla já, abych se drze nezeptala na fotku a jestli jí můžu dát na blog :))). Takže se souhlasem přikládám fotku nevěsty 😀 .
Ještě jednou jim přeju nevěstě hodně štěstí na společné cestě životem a aby jim úsměv z tváří moc často nemizel 🙂 . Konec konců jim „prší štěstí“.
Scházíme zpátky do Oseka. Počasí už se zase uklidnilo a nás teď čeká koupit pěkný dárek mladší vnučce k narozeninám 🙂 . Ten výlet byl ale báječný 😀 .