Naplánovali jsme si novoroční procházku, jen jsme nevěděli, kam to bude. Když jsem ale viděla fotky sestřenice Gabči od pramene řeky Bíliny a blatenských rybníků, měli jsme jasno 
.
Silvestra jsme prospali. Petr šel spát už před desátou a já až v jedenáct. Konec konců, je to den jako jiný . Ráno jsme si udělali snídani, uvařili si kávu do termosky a za padání sněhových vloček vyjíždíme směrem k Černému rybníku. V jedenáct hodin jsme na místě a kousek nad rybníkem je pěkné místo k zaparkování. Ještě se teple obléct (v autě přece nepojedeme nabalení jako pumpy, viď Šárko ) a vyrážíme k prameni Bíliny.
To sluníčko je prostě úžasný, i když je za mraky. Tvoří to tak trošku tajemnou nádheru! Cesta je pohodová a ani to neklouže. K prameni je to asi kilometr a půl a my se „kocháme“ zasněženými stromy.
Jenže pramen Bíliny není přímo u cesty a tak hledáme místo, kudy k němu lesem dojít. Jsem v tom zimním obutí a oblečení trochu zpomalená . Ale povedlo se mi přeskočit i strouhu u cesty :))) a tak jsme se k prameni dostali.
Na cestě jsme úplně sami. Je to tu fakt báječný :))). Slyším zpívat nějakýho ptáčka a chci si ho natočit, jenže v tu chvíli zvoní Petrovi telefon. Volá mu jeho brácha a že se mu nemůže už hodinu dovolat. No jo, horší signál tu je, ale zrovna se mi to vůbec nehodilo. No co, žádnej zpěv ptáků nebude!!!
Od pramene míříme ke Starému rybníku. Překvapuje mě, že potkáváme cyklisty, ti ale míří jinam. Rybník je hned u cesty a tak se nemusíme nikam prodírat, jen si vychutnáváme pohled na klidnou zamrzlou hladinu.
Rukavice odkládám do batohu k termosce s kávou. I když je rybník zamrzlý, zima vůbec není. Pokračujeme v cestě k Novému rybníku kolem Novodomského rašeliniště, které je hned za rybníkem. Vím to jen podle cedulky u cesty 
.
Nový rybník je od Starého asi kilometr a půl. Asi uprostřed cesty se prochází kolem bývalé fořtovny (Nový dům). Umím si představit, že tady žiju – nádhera!!!
Až k Novému rybníku je kolem cesty les hustší se samými potůčky . Umím si to tu představit v létě.
Přicházíme k rozcestí. My pokračujeme po E3, což je evropská dálková trasa. Ta druhá cesta vede kolem Jeleního vrchu (859 mnm). Od rozcestí je to k rybníku asi sto metrů. Tady si dáme hrnek horké černé kávy . Je přesně jedna hodina odpoledne.
Po kávové pauze se vracíme stejnou cestou až k ceduli Novodomské rašeliniště. Petr nechce jít stejnou cestou zpátky a tak odbočíme vpravo a vydáme se po lesní pěšině, po které bysme měli dojít až k Černému rybníku.
No a mě se najednou chtělo zout a jít bosky . Tak se zouvám a Petr se nenechá vůbec pobízet :))).
Krásně to štípe do chodidel, ale je to úžasná záležitost .
Bosí přejdeme asi dvěstě metrů. SUPEEER!!! Jenže obout se je horší. V té bundě jsem tak nemotorná, že než se obuju, leje ze mě jak z vo..!!! Nedá se nic dělat, bunda jde dolů a hned je mi líp . Cesta je tu pod sněhem a ledem rozježděná, ale celkově je to tu nádherný.
Led je místy silný až čtyři centimetry! Pak u cesty vidím plot obalený sněhem a fotograf ve mě (no já vím, že je to trošku přehnaný, že do fotografa mám daleko ) huláká radostí :))).
Jeden se nemůže divit, že jsem zase nadšená jako malý dítě . Líbí se mi i zasněžený spadlý strom . Pak se nebe zatáhne ocelově šedými mraky. Už jsme ale jen kousek od Černého rybníka. Tady se dokonce i bruslí.
Přibývá lidí i aut a tak jsme rádi, že už jedeme domů. V nohách máme asi deset kilometrů. Ještě pár fotek Černého rybníka.
Určitě sem přijedeme i v jinou roční dobu .