Vzpomněla jsem si na jeden víkend, který jsme prožili koncem září 2019. Měli jsme zaplacený pobyt blízko Adršpachu a tak jsme se těšili na zajímavé procházky 
. Ovšem termín jsme objednávali asi na třikrát, protože první jsme museli posunout o týden, pak na nás zapomněl provozovatel a volal, že už je ten termín obsazený a tak nakonec padl termín na poslední víkend v září. Předpověď počasí ale hlásila deštivo.
Pátek odpoledne nakládáme věci do auta. Počasí je celkem fajn, sice pod mrakem, ale neprší. Vyjíždíme a cestou ještě vymýšlíme scénáře, co budeme dělat, když se počasí zkazí. Blížíme se ke kempu už za tmy. Navigace nám na osamělé cestě oznámí „jste na místě“, jenže tady fakt nic není!!! Jedeme pomalu dál, najednou vidíme lidi. Ptáme se na kemp a… hurá, jsme dobře. Ještě asi dvě stě metrů 
.
Jdeme se přihlásit na recepci a pak hledáme číslo naší chatky. Po tmě, uprostřed lesa….. ještě, že máme mobily a v nich světlo .
Ráno vstáváme jako první z celého kempu (jak jinak) a jdeme si uvařit kávu do hlavní budovy, protože na chatkách to není možné. Pak se procházíme po kempu, není příliš velký, ale je tu krásně. Domluvili jsme se, že se po snídani půjdeme projít do lesa a mrkneme se, jestli náhodou nerostou houby.
Páni, rostou!!! Nikdy v životě jsem neviděla tolik hub růst blízko sebe! Prostě pohádka!!!
Asi po hodině v lese máme skoro plný koš. Je tu tolik klouzků, že už jsme je přestali sbírat. Poprvé jsem měla pocit, že bych na houby mohla jít s kosou . Těch druhů, některé jen na koukání, ale je to úžasný!
S plným košem se vracíme do kempu. Dáme si odpočinkovou pauzu a pak se jdeme projít do města (Police nad Metují). Doufáme, že i když je státní svátek, budou mít někde otevřeno na kávu. Dokonce svítí i sluníčko .
Na náměstí je otevřená cukrárna. Objednáváme si kávu a něco malého k ní. Najednou vejde do cukrárny muž v obleku z počátku dvacátého století. Co to? Vcházejí další lidi, muži, ženy i děti a všichni v „dobovém“. Dozvídáme se, že je to tradice a před cukrárnou tedy „cvaknu“ pár fotek .
Garden party 2019
Pomalu se vracíme do kempu. Nevím proč, ale pořád mám v hlavě ty houby . Co jít ještě do lesa na druhé straně kepmu a omrknout, jestli rostou i tam? A tak po příchodu do kempu bereme koš a jdeme do lesa.
Přestože je v lese hodně lidí, hub je pořád dost . Velkým obloukem obcházíme kemp a vracíme se, když v košíku máme víc než půlku. to nám stačí. A v nohách máme dneska víc jak šestnáct kilometrů :))).
Večer jdeme ještě na večeři a celkem unavení jdeme spát. Ráno nás čeká cesta domů . Víkend se nám vyvedl a i počasí nám přálo.