Poslední týdny mi nějak chyběly procházky někde dál od domova. Naplánovali jsme si tedy procházku na adventní neděli kolem Božího Daru, kde se nám moc líbilo. Víc než týden jsme sledovali kamery online, kde jsme viděli, že je tam stejně, jako u nás. A já doufala, že tam už bude aspoň trochu nasněžíno.
V sobotu jsme trošku přestavovali nábytek v jednom pokoji a přitom jsme mluvili o nědělní procházce. Najednou jakoby se nám nikam daleko nechtělo. Petr navrhl, že bysme mohli jít na Milešovku, která je jen kousek od nás a ani jeden z nás tam ještě nebyl :))). Jenže v neděli ráno koukám na online kameru v Božím Daru, a když vidím, že je tam bílo, je rozhodnuto!!! Jedeme tam 😀 . Tak rychle děláme toasty a kávu do termosky, honem najít zimní obutí (které v Petrově případě odpočívalo bez povšimnutí asi tři roky a tak rychle ještě maže boty indulonou), popadnout čepici a rukavice a…..
…až hlad zavolá…
Čím víc se blížíme, tím víc houstne mlha. Ale ani to nás nemůže odradit :))). Ještě najít místo k parkování (což tady to jde jen na placených parkovištích) a můžeme vyrazit. Směřujeme k cestě přes rašeliniště.
Jsme jako malí a fotíme se u prvních „bílých větví“ 😀 .
Cestou přes rašeliniště potkáváme jen pár lidí, většinou jdou v opačném směru. Dá se říct, že je tu příjemné „liduprázdno“ 🙂 .
Cesta přes Božídarské rašeliniště
Pak se napojujeme na „Ježíškovu cestu“ a já se jdu podívat na rybníček k bývalému „Novému mlýnu“.
Tady už je lidí trošku víc. Někdo jde pěšky a někdo na lyžích. Jedna lyžařka to dotáhla ještě výš a já si ji musela vyfotit 😀 .
Kolem nás je takové to zimní ticho, které ruší jen křupání sněhu pod našima nohama.
A směřujeme k přístřešku, kde si dáme pozdní snídani se svačinou. Ve stejném jsme odpočívali i minule. Rozbalíme si tousty a horká káva nás krásně zahřeje (no, bundy už máme sundaný 😀 ).
Po jídle pokračujeme směrem ke „Krmelci“. Potkáváme čím dál víc lidí a já jsem ráda, že jsme vyjeli už před devátou ráno.
Není velká zima a námraza padá ze stromů. Pod jedním stromem jsem to zažila na vlastní kůži, když mi zapadalo za krk 😀 . Pak jsme samozřejmě museli tu spadanou nádheru fotit :))).
Fotíme všechno, dřevěné lavičky, sošky, cestu, jeden druhého….. 😀 .
U Krmelce vidíme hlouček lidí i přesto, že mají zavřeno. Od této chvíle nás ale míjejí skoro davy lidí. Tak jsme si s Petrem řekli, že jim budeme „rozdávat zdraví“ tím, že je budeme zdravit 😀 . Bavíme se tím, jak spoustu lidí odvrací zrak, jen aby nemuseli opětovat pozdrav 😀 . Jiní odpovídají tak zvaně „na půl huby“. Jen hrstka pozdraví s úsměvem nebo ještě dřív, než my a to jsou buď naši vrstevníci anebo ještě dřív narození.
To už se vracíme zpět do města a k našemu zaparkovanému „Cvrčkovi“ 🙂 . Báječně strávená adventní neděle a domů si vezeme sedum a půl kilometru v nohách i zimní náladu 🙂 .