Na Štědrý den ráno vylézám z postele asi ve čtvrt na osum. Včera jsme si ani pořádně nevybalili věci, tak to doháním teď. Taky konečně vidím, jak to tu vypadá, večer, i když to tu bylo krásně osvětlené, je to jiné. Moc se mi tu líbí 🙂 . V půl deváté už sedíme na snídani. Nejdřív se Roman se Šárkou musejí přivítat se všemi, protože už tu byli a znají se 🙂 . Pak usedáme ke stolečku pro čtyři. Jako první nám přinášejí konev s kávou a konvičku s horkým mlékem do kávy. Hned na to (a na to jsem se skutečně moc těšila 🙂 ) přinášejí talíř s ovocem. Na to se samozřejmě vrhám :))), mňam! Následuje další část snídaně – tousty a „hau du ju wont to mejk the eggs?“ (mami to se ptají, jak chceme udělat vejce). A tak lezu do mobilu a hledám v něm, jak se řekne „míchaná vejce“ 🙂 . Jenže na tohle všechno je tenhle stůl moc malej a tak se přesouváme k většímu. K opečeným „toustům“ je ještě máslo, marmeláda, rajčata a tavený sýr jo a miska bílého jogurtu. A my jsme to všechno „ztrestali“ :))).
Ještě popíjíme kávu, a dojídáme, když se všechen personál přesune do prostoru restaurace, kde u jednoho stolu sedí majitelka Hilda se svými kamarádkami ze Švýcarska. Hilda má totiž dnes narozeniny. Předem nám Šárka hlásila, že je Hilda ze Švédska a že slaví asi osmdesátky 😀 . No nic, každý někdy chybuje 🙂 . Hildě je asi tři a sedumdesát. Pokládají na stůl před Hildu malý dort a Lakmali zapaluje svíčku. Všichni sborem přejeme „hepy brzdej tu jú“ a přitom tleskáme 🙂 . Pak Hilda ukrojí kousek dortu a (nejspíš podle nějaké tradice) dává každému kousnout. Kromě Hildiných kamarádek jsme tu z hostů jen my, ale dává kousnout i nám 🙂 a nakonec dává kousíček i svým dvěma fenkám Foxi a Fixi 😀 . Máme pocit, jako by nás přibrali do „rodiny“.
Pak ještě každý dostane kousek dortu na talířek. Je dobrý, i když na nás celkem sladký. Šárka s Romanem se dělí se psy (samosebou, že na ně samotné nezbude ani drobek), jen my s Petrem jsme poctivci a tak jíme celý kousek :))). Pak dostáváme pozvání na štědrovečerní „bárbekjú“. Na to se už teď těšíme 🙂 .
Po snídani vyrážíme na procházku k oceánu. Asi 450 metrů to máme na hlavní silnici, pak ale musíme najít mezi domy, obchůdky a restauracemi průchod na pláž. Jdeme asi tři čtvrtě kilometru a jsme tam. Už jsem zapomněla, jak „blbě“ se chodí po písku 😀 . Sem tam nám vlnka omyje nohy. Já si ale vzala cípaté šaty, takže za chvíli mám cípy nacucané vodou. Teď se mi jde ještě hůř :))).
Koukáme kolem sebe. Všude jsou tu patrné stopy po tsunami. Vyvržené lodě, které tu postupně reziví, zbytky zdiva po zbořených domech, opuštěné domečky……
Po pláží přicházíme i k místu, kde jsou želvy, které lidé krmí mořskými řasami. Šárka s Romanem se chtějí tady vykoupat. Já udělám dvě fotky želvy ve vodě, ale nezdá se mi tohle místo fajn ke koupání. A tak s Petrem pokračujeme dál.
Všimněte si zajímavé bílé košile s kapucou…… 😀
Dostáváme se až na hlavní pláž, kde tedy odkládáme věci na jakýsi stůl z palety a jdeme do vody. Užíváme si vln a asi po deseti minutách vidíme Šárku s Romanem přicházet na pláž. Přidávají se k nám 🙂 . Hned vedle našich věcí se prodává mladý kokos. Tak si s Petrem dáváme. Zatím co popíjíme, přijíždí chlapík na skútru a nabízí zmrzlinu, taky obchází pláž starší ženská s velkou taškou a prodává košile, haleny a deky. Samosebou dopajdá i k nám. Odmítáme, ale Šárka se ptá na cenu deky (chce vědět, o kolik je dražší, než když si jí kupovala před třemi lety) a toho se babča chytla a přestože odmítáme cokoliv koupit, hned tahá všechny barvy dek, velikosti halen a košil s kapucou a když ani tak neuspěje, nasr… naháže věci zpátky do tašky, porafe se s prodavačkou kokosů (ta na ní začla „štěkat kvůli tomu, že jí leze na místo a odhání jí kupce 😀 ) a jde zase o pár metrů dál, kde opět nabízí své zboží. Když Petr viděl poprvé bílou košili s kapucou, přemýšlel, že by si jí koupil. Bohužel, jeho velikost neměli. Když pak ale viděl, že tu stejnou košili nosí každý druhý turista, prohodil: „to sem rád, že sem jí nekoupil, už se mi zdá pěkně hnusná“ 😀 .
Máme už hlad. Chceme jít do restaurace Red Lobster, kterou nám doporučil Míla (doporučil jich několik a taky několik jídel). Roman se Šárkou zůstávají na pláži. Hned po příchodu do restaurace nám obsluha podává jídelní lístek. Mě to „cinkne“ v hlavě a vím, že nám Míla doporučoval ochutnat rybu Parau (nevím, jestli je to takhle dobře, ale Míla to nepsal, jen říkal 😀 ). Ptám se rovnou na ni. Chlapík kývne, ukáže rybu v jídelním lístku a vede nás ke stolům v patře. Všechny stěny i sloupy restaurace jsou počmárané jmény a domovskými místy návštěvníků. Jak zjišťuju, všechno jsou to nápisy nejčastějších cizinců (poslední doby) tady, jedním slovem, kterým je místní oslovují: „rašn“, tedy rusky mluvících, kteří se tady většinou chovají….no, „né ouplně“ jako na návštěvě!!! No, alespoň sem přivezou své peníze, o které hlavně jde! Než se nám přinese jídlo, restaurace se plní samými „rašn“.
Jídlo je ale luxusní! Mílo, díky moc za tip. Určitě budeme chtít ochutnat i další jídla, která jsi doporučoval 🙂 . Celou dobu, co jíme, tu na stromě sedí černý pták (vrána lesklá, jak jsem zjistila při paní tohoto článku), který čeká na zbytky. Jeden host „odkládá“ kousky na zábradlí a tak to má naprosto bez práce 🙂 . Zpátky „domů“ si bereme tuktuk. Z procházky pískem a s plnými břichy se nám nechce v tom vedru ani chodit :))).
Lezeme do plavek a hurá do bazénu. Pak chvilku leháro na lehátku. Kolem probíhá a chvilku pózuje nějaký ještěr (lepoještěr). Po chvíli zalézáme před sluníčkem do postele, kde Petr usíná a já dávám dohromady další článek 🙂 .
Kolem šesté jdeme na večeři. Stoly jsou „sešoupané“ do tvaru L a ozdobené, ty jsou pro Hildu a hosty, ostatní stoly jsou pro personál a jejich rodiny. Každý má aspoň tři děti 🙂 . Když vidím, kolik je tu dětí, běžím do pokoje a sypu do igeliťáku ovocné karamelky a lipo a čokolády a nesu jim to na oslavu. Je úžasný pozorovat, jak spravedlivě se o to všichni dělí 🙂 .
A pak nastává okamžik, kdy se před restaurací objevuje „Santa“. Spouští se hudba „Jingle bells“ a Santa tančí kolem stolů, stromečku a zase zpátky a všichni kolem zpívají a tleskají. A protože je akorát čas, kdy chvílemi vypadává proud, Santův tanec se prodlužuje 🙂 . Celé je to hlavně kvůli dětem a ty jsou nadšené 😀 . A pak začíná postupné obdarovávání dětí. Santa vždycky zavolá jméno dítěte a to si přichází pro svůj dárek. Pak dostává dárek i každý z personálu. Nakonec dostává dárek od personálu i majitelka. Ta jediná svůj dárek rozbaluje. je to masivní stojací lampa.
Mezitím, co se rozdávají dárky rozdává Lanka u „hlavního“ stolu každému malou skleničku vína. můžeme si i vybrat jestli bílé nebo červené. Protože tady nebývá zvykem pít víno (je tu i drahé a k sehnání jen na pár místech), překvapuje mě to, ale zároveň těší, protože já mám víno ráda :))). I když malá sklenka, přesto je víno moc dobré (dali jsme si s Petrem červené). Šárka s Romanem si dali bílé a prý je to víno šumivé. Celou dobu hraje vánoční hudba a kolem pobíhají děti (jsou tu děti od tří do patnácti let).
Pak všichni tancujeme. „Santa“ se stává lokomotivou a „mašinka“ se rozjíždí 🙂 . Než se zastavíme, personál nanosil na jeden stůl jídlo, takže dnes to bude formou bufetu. Je tu výborný zeleninový salát s ananasem, mňam!, rýže se zeleninou, nějaká bílá omáčka nebo dresing (kdo ví, my se neptáme, ale ochutnáváme 😀 ), něco jako bramborový salát (podobný dělá kámoška Renča v Praze), listový salát… Nandavám si od všeho trochu no a samozřejmě k tomu přidám ještě něco od masa. Na výběr je grilovaná ryba, krevety, kalamáry a kuře.
Vybírám si pár krevet a rybu. Skvělý výběr :))). Petr si dal krevety, kalamáry a objevil se mu tam kousek kuřecího a prý je taky dobré. Chci si dát ještě trošku toho zeleninového salátu s ananasem, ten je pro mě asi nejlepší, bohužel, došel.
To ještě netušíme, že se chystá druhý chod – sladké. A protože nás všichni pobízejí, hlavně švýcarské přítelkyně Hildy 🙂 , jdu nejdřív tu nádheru vyfotit a teprve pak si beru talíř a dávám si pár kousků, teď už ale ne od všeho, to bych vážně nezvládla :))). Nejvíc mi chutná takový jakoby linecký koláč, který má asi limetkovou náplň.
Jak se tak bavíme, napadlo nás, že je vlastně fajn, když se nejdřív lidi veselí, zpívají a tancují a teprve až potom si dají „do nosu“. U nás je ten opačný způsob (nejdřív večeře a pak ke stromečku) trošku únavnější, protože ten salát s majonézou a řízek a ryba a klobása a trošku cukroví a kdoví co ještě člověka úplně odrovná a pak by nejraději pod ten stromek zalehl sám :))).
Dnešek byl celkem náročný den a tak se nacpaní skoro k prasknutí odebíráme do svých pokojíčků a celkem i brzo usínáme. Jsme zvědaví, co nám další den „nadělí“ za dobrodrůžo 🙂 .