Předposlední den roku prožíváme na pláži s obědem v blízké plážové restauraci. Taková oddychovka. Jsme opět svědci slovní výměny plážové prodavačky mladého kokosu s prodavačkou textilu. Vypadá to, jako by se rozčilovala, že jí leze do rajónu a přebírá zákazníky její kamarádce, která taky prodává textil. S Petrem se vracíme o chvíli dřív. Než se k večeři dostaví Šárka, domlouvám s Lankou nějaké překvapení k Šárčiným zítřejším narozeninám. Vypadá to, že se mi povedlo rozjet tajnou akci, do které se zapojuje i Rani, která už drží v ruce nafukovací balónky a tajně se na mě šklebí :))).
Celou noc je mi vedro. Zase se otáčím v posteli hlavou pod ventilátor. I tak ale spím docela dobře. V půl sedmé už jsem osprchovaná a jdu si sednout ven na terasu. Hned si všímám balónků, které visí vedle na dveřích. Je to proto, že má dnes Šárka narozeniny. Včera jsem se o tom zmínila Lance, že by bylo hezké nějaké překvapení. Všichni jsou nadšeni a už vymýšlejí, co udělají. Jsem zvědavá, jaká bude snídaně 😀 .
Když Šárka vyjde ven, říká, že si těch balónků všimla, ale že vůbec neví, kdy je tam kdo přidělal. A pak jdeme na snídani, kde je balónky ozdobená její židle i prostírání. Ráno jsem si všimla Anury a Mameeho, jak trhají květy a mrkají na mě, jako že bude překvapení 🙂 . Myslím, že je Šárka překvapená a když potom všechen personál nastoupí do restaurace a za zpěvu „hepy brzdej tu jú“ jí nesou stejný dort, jako měla na Štědrý den Hilda, dojalo ji to 🙂 . A to ještě ani netuší, že jsem to spustila já 😀 . Pak kousek dortu ukrojí a stejně jako Hilda dává kousnout každému. Když každému, tak samosebou i Foxi a Fixi a to zase rozesmívá všechny :))).
Vůbec nám nepřijde, že je poslední den roku. Zveme Šárku s Romanem na oběd do J.L.H. Beach restaurant na „kankún“. Cestou podél trati, kudy chodíme, abysme nemuseli celou cestu uhýbat dopravě, obdivujeme místní flóru. Šárka si fotí snad každý kvítek i lístek podél cesty (já samozřejmě moc nezaostávám 😀 ) a díky tomu nám aspoň vyhládne.
Po příchodu do restaurace se nás ujímá mladý Kluk (aspoň tak vypadá), ale pán, který nás s Petrem obsluhoval minule na nás kývne hlavou s úsměvem, jako starým známým 🙂 . Stoly, které jsou na kraji s pěkným výhledem na oceán jsou všechny buď obsazené nebo rezervované. No nevadí. Všichni si objednáváme kankún (to je to jídlo, které jsme si tu dávali s Petrem poprvé. Šárka s Romanem si ho dávají s kuřecím masem. Trefa do černého – chutná jim to (ještě jednou díky Mílo 😀 ).
Šárka a Roman jdou po obědě zase na pláž, my jdeme relaxovat k Hildě. Konec konců, je poslední den roku a jen tak být je pro nás vlastně fajn, Navíc u Hildy není tolik hostů, takže téměř celý prostor máme sami pro sebe 🙂 . Na sedmou večer má Šárka objednanou k večeři zase rybu, My si nějak neumíme dneska vybrat, volíme hamburger a láhev červeného vína! Hmmm, není to dobrá volba. Dávám větší část svého „karbanátku“ Petrovi. Vína si nalijeme malou skleničku a i víno není nic moc. Ale to se dalo čekat. Srí Lanka není vinná oblast 😀 . Po večeři se převlékáme a ve chvíli, kdy odcházejí zaměstnanci, razíme na silvestrovský flám. Šárka má jasno, kam chce jít. Jdeme do Mambo’s. V dubnu tam byly Míša a Majda (dcery Šárky a Romana), kterým se tam moc líbilo.
Kolem deváté večer jsme na místě. Jenže jak to vypadá, je plno a rezervaci nemáme. Ale Šárka se nevzdává 🙂 . Klidně pokračuje dál a ptá se dalšího obsluhujícího na místo a ten nás vede až dolů k pláži. Jsou tu čtyři stoly se židlema a dva už jsou obsazené. No tak fajn. Hraje tu nějaká živá hudba (ale spíš je taková na pokraji smrti!). Z okolních restaurací je slyšet hudba daleko silněji a navíc je to většinou techno. Roman jde k baru pro pivo a Šárce pro kafe. My s Petrem ještě vůbec nevíme, jestli tu zůstaneme. V podstatě všichni jen sedí, koukají do mobilů nebo si povídají, ale zatím tu nic nepřipomíná silvestrovskou párty. Po asi patnácti minutách přichází obsluha, objednáváme si pivo, na které čekáme dalších dvacet minut! Jo, je tu plno. Šárka je nadšená, já mám pocit, že by mi bylo líp jinde (třeba v posteli 🙂 ). Petr je obdobného názoru. Pro oživení zapalují Šárka a Roman prskavku, přivezenou z Čech, ale efekt, který je očekáván, se nedostavuje. Jak jsme zvyklí z dětství, že prskavka „prská“, tahle jen lehce trousí jiskřičky 😀 .
Ještě po hodině se nic neděje, jen občas v okolí vyletí ojedinělá silvestrovská rachejtle a přibylo pár hlídačů, aby nikdo neutekl bez placení přes pláž (oplocení totiž úplně nefunguje 😀 ).. No a my se „sbíráme“ k odchodu.
Protože jsme si objednávali pivo u obsluhy, musíme před odchodem jít zaplatit k baru. Říkám číslo stolu a pokladní bere kalkulačku a sčítá….. dopr…. co sčítá? Měli jsme jen dvě piva!!! Tak jí na to upozorňuju. Diví se, ale nehodlám platit nic za druhé. Šárka s Romanem už mají placeno, kdo ví, čí útrata byla připsaná k nám. Naštěstí se s námi nikdo nehádá a my platíme jen ty piva. Cesta zpátky je docela dobrodružná. Ulice jsou plné jako ve dne a i provoz zhoustl, takže musíme být opatrní.
Oddychujeme si na odbočce k Hildě, uff, přežili jsme to :))). Nechce se nám ani do bazénu a tak dáme sprchu a hurá na kutě. Zítra nás totiž konečně čeká výlet do Galle, tentokrát ale pojedeme autobusem 🙂 .