Sobota. Dneska je hustší mlha než včera, ale já vycházím o hodinu dřív než včera a předpověď hlásí jasno. Tak by mohlo být slunečno, jako včera. A než sluníčko vyjde, už bych mohla být u hetovského rybníka.
Výhledy žádné a tak ani moc nefotím. Spíš vzpomínám 🙂 . Když jsem před sedmi lety začínala chodit sem na výsypku, bylo to tu jiné než dneska. Silnice na Kostomlaty se teprve začínala budovat, vítali mě tu zajíci, srnky, častěji jsem vídala divočáky (teď už vidím jen rozrytou zemi) a občas se tu mihla i liška. A já objevovala tohle mnou neznámé území 🙂 . Už to tu mám prochozené skrz naskrz, ale přece se tu každou chvilku něco mění. Staví se tady už druhá silnice, cesty se postupně mění podle toho, která se zrovna používá k dopravě materiálu na stavbu. Taky občas nějaká cesta přibude, jiná se zruší…
Taky tudy teď prochází turistická trasa a objevují se tu turistické tabule s místními zajímavostmi.
A dneska se jdu mrknout, jak to vypadá s druhou částí silnice na Razice. Směřuju k přírodní rezervaci Dřínek. Cesta blátivá a čím blíž jsem k nové silnici, tím horší to je. A to tu bývala docela pěkná cesta až k bývalému Hetovu (zaniklá obec). Silnice už je hotová, ale ještě není otevřená.
Říkám si, že dojdu až k rybníku, ale zpátky se mi tudy moc nechce, tak si tu dnešní procházku ještě trochu prodloužím 😀.
Občas vyfotím mlžnou scenérii 🙂 . Myslela jsem, že za rybníkem ty cesty budou lepší, ale je to rozježděné i tady. Smutný pohled, ale když už tudy vede ta turistická stezka, snad se ty cesty ještě upraví.
Za Hetovem volám Petrovi, mám potřebu někomu říct, jak to tady vypadá. Za celou cestu jsem dneska nepotkala živáčka a mlha, která se stále drží, ještě umocňuje ten pocit samoty.
Jedna z cest, kterou jsem původně chtěla jít, je tak rozbahněná, že jí raději vyhýbám. Mám plán dojít k silnici a po ní dojít k Bořeňské vyhlídce, tedy k tomu včerejšímu rozcestníku. Blížím se k silnici a padá mi dolů brada. Ta silnice je asi tři metry pod úrovní téhle cesty. Hmm, tak odtud se na ní nedostanu. A vracet se mi taky nechce, už mám v nohách skoro osum kilometrů. No nic, jdu podél silnice, kde je navezená zemina a krásně se mi lepí na boty 😀 . Prima závaží :))). Pak už se dostávám na silnici. A hele, já to tu absolutně nepoznávám!!! Sice vím, kde asi jsem, ale díky té silnici se to tady naprosto změnilo!!! No, snad najdu to místo, na kterém mám odbočit ze silnice :))).
Myslím, že už bych měla odbočit. Jsem překvapená, jak se to tu změnilo. Bez mlhy bych sice byla taky překvapená, ale podle okolí bych přesně věděla kde jsem 🙂 . Teď to fakt jen tuším. Když jsem tu byla naposled, byl tady jen velký prostorný plac s těžkou technikou. A teď to vypadá na budoucí křižovatku!!!
Od rozcestníku vede cesta trochu z kopce a já mám pocit, že snad běžím 😀 . A já fakt běžím a chechtám se u toho :))))). Je deset hodin, v nohách už mám víc jak deset kilometrů a dalších dva a půl před sebou a já BĚŽÍM!!! 😀 . Jsem unavená, ale přesto je mi báječně.