Pár dní odpočinku mi „bodlo“, ale ráno se mi nějak nechce vstávat 😀 . No nevadí, i odpoledne je dobrý na courání, hlavně když jde člověk s někým, s kým je mu fajn 🙂 .
Je středa, brzy odpoledne a já vyrážím Janě naproti. Ještě se zastavím na „družstvu“ pro vyúčtování a hurá na výsypku 🙂 . Jdeme polní cestou, protože v lipové aleji je celkem hustý silniční provoz. Chceme se jít podívat na vodní nádrž Jiřina a tak směřujeme ke staré silnici na Kostomlaty.
Cesta je do kopce a já vzpomínám, když jsem tudy šla poprvé, jak jsem musela každou chvilku zastavit a odpočívat, pak jak mi tady poprvé kroužilo nad hlavou káně a nebo jak jsem vyplašila srnku, která odpočívala v hustém rákosí a jak jsme na sebe navzájem civěly 🙂 . Teď se mi jde celkem snadno, jen tráva všude kolem je posekaná a tak se v ní nemůže srnka schovávat. Jen na cestu, kde se v jednom místě udržuje vlhkost, se slétají včelky, jsou všude kolem nás 🙂 . No jo, ale jsou tak rychlý, že si je nemůžu pořádně vyfotit.
Jana nechce jít po cestě, ráda chodí travou a tak z cesty odbočíme k „lávce“ přes odvodňovací kanál, kde se chvilku na zídce vyhříváme na jarním sluníčku. Fotím Janu, jak relaxuje a přitom vyplaším zajíce.
Okamžitě se ho snažím vyfotit taky, což se mi povedlo a já z toho mám fakt radost 😀 .
Pak tedy jdeme rovnou čarou přes „louku“ . Najednou se před námi objeví spousta petrklíčů. Jsem tak nadšená, že si lehám na zem, abych přičichla 😀 . Hmm, voní krásně :))). I Jana chce přivonět 😀 .
Odtud je i jiný pohled na okolí, a tak už zase co chvíli tahám mobil a fotím 🙂 .
Blížíme se k „Jiřině, odkud je slyšet hudba a hlasy. To jsme si mohly myslet, že tu v tom krásným počasí a v tuhle denní dobu na někoho narazíme. No, někdo si tu opéká buřty.
I tak ale jdeme k vodě a chvilku pozorujeme tyrkysově modrou vodu. Šplouchání vody je tak uklidňující….
Odcházíme. Ještě k nám přiběhne pes, kterému chybí jedno oko (myslím, že je to pitbul), a na rozloučenou mi olízne ruku 🙂 . Vypadá jako mazel, ale Jana je ráda, že si ho majitel zavolal zpátky. Ona ty psy zase moc nemusí :))).
Z jedné strany nádrže je třešňová alej, která je teď nádherně rozkvetlá. Už tolikrát jsem si říkala, že si sem dojdu natrhat třešně, až budou, ale za celé ty roky, co „bloumám“ po výsypce, jsem to neudělala. Tak třeba letos…..
Odtud scházíme rovnou čarou směrem k cestě, lemované topoly. Hmm, taky jsem jednou chtěla jít rovnou čarou, jenže to se tu ještě tráva nesekala a zem byla plná hlubokých výmolů, do kterých jsem zapadala až po kolena, takže jsem si to nakonec rozmyslela a stejnou cestou jsem se tenkrát vracela zpátky 🙂 . Teď tu výmoly nejsou, jen místy je zem rozrytá od prasat. Vidíme poštolku, jak se „ohlíží“ po kořisti. Chci ji vyfotit, ale asi se jí nechce „pózovat“ a tak se přemístí kousek dál. Pak zase přilétá blíž a tak fotím (až doma při prohlížení fotek vidím, že se mi před objektiv „přifařil“ i čmelák 😀 .
Překročíme strouhu a scházíme z kopce. I tady rostou petrklíče. Mám z toho radost, protože velké plochy petrklíčů, které jsem tady na výsypce v minulých letech viděla, skončily pod novou silnicí.
Ještě se jdeme podívat na písčité místo, kde se taky udržuje vlhkost, která láká včelstvo. I když písek je celkem ztvrdlý a jsou v něm zřetelně vidět prasečí stopy.
I tady objevuju zajímavé objekty, jako třeba nový posez, nebo třeba kameny v kruhu suché trávy, který samozřejmě musím „zvěčnit“ mobilem :))). Ještě pár metrů a jsme na cestě lemované topoly.
Odtud se vracíme po cyklostezce kolem silnice zpátky do „civilizace“. Další prima procházka 🙂 .