Je nedělní ráno a já se rozhoduju, jestli půjdu k bráchovi „oklikou“. Petr přijede asi až v poledne…. Píšu Petrovi, jestli se mnou půjde odpoledne ven a když dostanu kladnou odpověď, jdu k bráchovi rovnou.
Před polednem se vrací Petr a vaříme si oběd. Po obědě jsme tak krásně vláční, že odpočíváme, jenže po chvíli se do mě dává zima. Od té doby, co nám zateplili panelák je jaro a podzim neskutečně chladným obdobím (tedy když člověk nic nedělá 😀 ). Navíc je venku pod mrakem. Tak to jistí teplá deka, puštěný film a teplý kafe! Jsem tak zmrzlá, že ve čtvrt na čtyři se oblíkám a ptám se Petra, jestli půjde se mnou.
Nejde! No nic, jdu sama. Beru si mikinu a jdu tou cestou, kterou jsem měla v úmyslu jít ráno.
Přestože je neděle, v klidné části města „Bezovka“ je slyšet kromě štěkotu psů a štěbetání ptáků i míchačku – stavba domu. Jenže už se vyjasnilo a přes tmavou mikinu mě do zad krásně hřeje sluníčko. Zase mám „hubu od ucha k uchu“ a je mi báječně 🙂 . Procházím místy, kterými jsem naposledy šla asi před třemi lety, kdy jsem tudy „táhla“ zase jednu návštěvu, Ivu a Karla 😀 .
Jsou tu krásné rybníky a počasí jim dodává lesku na hladině. V zadní části Bezovky potkávám mladý pár se psem, jinak tu nikdo není. Tady už není slyšet nic jiného, než šumění větru v korunách stromů a ptačí zpěv 🙂 .
Za Bezovkou se napojuju na „panelku“ a jdu po okraji výsypky. To by člověk nevěřil, že je tu tolik cest a cestiček 🙂 . Teď už je mi takové horko, že musím sundat mikinu a i tak se potím. A to mi ještě před hodinou málem umrzlo tělo 😀 .
Pomalu se vracím domů. Ještě si půjdu koupit něco k pití a taky nanuka, v tom vedru jsem na něj dostala chuť!
Jen pár desítek metrů od paneláků je na cestě rozrostlý heřmánek. Roste tu už roky a krásně provoní okolí. A taky maliní už je plné květů. A navíc mám skvělý pocit, že jsem se šla projít a nezmrzla doma na gauči 😀 .