V noci je mi opět vedro, proto otevírám dveře na verandu. Je to mnohem lepší 
. Snídani máme v půl deváté a my tak máme čas ještě jednou se podívat na naplánované trasy. Kdo ví, jak ty cesty budou po včerejším slejváku vypadat. Ale kdo nic nezkusí, nic nezíská :))).
Dneska by mělo být pod mrakem a tak by se mělo jít dobře. Vycházím ve čtvrt na deset a cesta mě vede znovu kolem Pohádkového domečku a skalní cestou k Věžickému rybníku. Cesta lesem je dobře schůdná, takže se tudy budu moc i vrátit. Obcházím Věžický rybník a rybník Krčák a u dalšího rybníka Vidlák si dávám pauzu v kiosku. Ono se nebe zbláznilo a místo pohodového polojasna je nebe modré a sluníčko zase roznáší kolem sebe neskutečný horko!!!
Sedím se zmrzlinovým kornoutem a pozoruju okolí. Otáčím se k rybníku a tam ze břehu na mě kouká nutrie. Přicházejí tam lidé s dětmi a krmí je a nutrie jde až k nim, pak přichází i druhá. Je vidět, že jsou zvyklé na lidi i na krmení.
Pokračuju v cestě a vidím labutě, jak pózujou hned vedle silnice 
. Za Vidlákem odbočuju na lesní cestu, kde jsou kamenné schody. u jednoho z nich fotím masáky, ale někdo už jim koukal pod klobouky.
Některé schody raději obcházím kolem, protože jsou tak vysoké, že se svýma krátkýma nohama je nevylezu . No, jenže ještě netuším, že ještě výš jsou ty schody až třicet centimetrů vysoký!!! Buď tu nějaký chybí nebo je to past mě na míru . Nějak se s nimi popasuju a už teď přemýšlím, jak se mi po nich půjde zpátky dolů, protože nejen, že jsou vysoký, ten kopec je i celkem prudký :))).
Nahoře už je cesta pěkná, i když pořád do kopce, jen stínu je tu hodně málo! Zaujala mě tady značka na jedné brance .
Je tu hodně pastvin s ovcemi a taky hodně příležitostí k ubytování. V jedné zatáčce vidím úžasnou chaloupku. Taková obyčejná, žádná upravená zahrada, ale taková směs. Pořád se jí kochám, až zapomenu odbočit a opět si zajdu asi kilometr :)))! No jo, to bych asi nebyla já .
Za chaloupkou jsou nějaké sady, ale přijdou mi trošku zanedbané. Dojdu na silnici a koukám, jestli jít vlevo nebo vpravo. A když mi dojde, že jsem jinde, vracím se . Kdybych jen odbočila vlevo, došla bych na správnou silnici taky, ale to je vlastně fuk! Prošla jsem loukou, kterou jsem si musela vyfotit! Takovou pěknou a pestrou už jsem dlouho neviděla! Už jsem ale blízko Trosek.
Na silnici mi přichází zpráva od bráchy, kde jsem, že by za dvacet minut mohl být v restauraci pod Troskami a že bysme si mohli dát spolu oběd. To je prostě super!
S bráchou se setkáváme před restaurací. Dáváme si špagety bolognese a džus. Pak se zase rozcházíme a já pokračuju do kopce až k Troskám. Nesnáším kopce a navíc s plným žaludkem!!! BOŽE, proč jsem si to jídlo nedala až půjdu dolů!!! A tak zastavuju každou chvíli, abych se „vyfuněla“ a maskuju to tím, že fotím okolí .
U vchodu na hrad jsou mraky lidí a dlouhá fronta u pokladny, tak udělám jen fotku a jdu pomalu zase zpátky. Pod kopcem potkávám sousedku z penzionu, tak chvíli pokecáme. Ona s manželem přijeli na kolech a jsou překvapeni, že už jsem tady . To je právě tajemství turistických „pěších“ tras .
Vracím se „na základnu“ do penzionu. Dneska už si moje špatný spaní a vedro vybírá svou daň a já jsem čím dál víc unavená! Cestou zpátky moc lidí nepotkávám, asi jsou všichni na Troskách . Lesní schody zvládám nějakým zázrakem a v kiosku u Vidláku si dávám ovocné pivo. Začíná být navíc dusno jak před bouřkou!
Až k Věžickýmu rybníku je to spíš rovinka, ale pak už jen do kopce, UF!
Kopec dávám s častými pauzami, ale před třetí už jsem v penzionu. Brácha je tu zase dřív než já a už si dává kafe a k němu zase lívance s borůvkama! Měla jsem je včera a jsou fakt skvělý! Jdu si vyfotit postel na zahradě, protože přemýšlím, že v ní dneska budu spát, jestli bude zase takový horko .
Zítra dopoledne už jedeme domů, ale v srpnu se ještě do Českého ráje podívám !