Noc byla strašná! Bylo mi vedro a bolela mě hlava a navíc jsem šla pětkrát na záchod!!! Tak to jsem na ten dnešek velmi zvědavá.
Snídani máme domluvenou na půl devátou, tak ráno píšu článek do blogu na zastřešené verandě, kterou máme k dispozici. Ke snídani si dávám míchaná vajíčka, pak už jen obléknout se a vyrazit za dnešním dobrodružstvím 🙂 .
Vyrážíme stejným směrem, brácha na kole, já opět po svých 🙂 . Na poslední chvíli, než mi zmizí, ho fotím 😀 . Jdu po silnici chvíli do kopce, pak po rovince a pak z kopce. To se nechám unést a zajdu si asi osumset metrů. Vracím se!
Cesta tady odbočuje ze silnice do lesa. Nejdřív pohoda, pak se ale prudce svažuje, až musím jít bokem, aby mě nebolela kolena. Pod kopcem se napojuju na červenou „Zlatou cestu Českého ráje“ . Nejdřív jdu po pěšině, která se napojuje na širokou cestu, po které jezdí i těžařská technika. Na okraji cesty vidím torzo stromu s červeným nápisem: † Miroslav Efenberg 28.3.2020. Myslím, že ten člověk zemřel pod tím stromem!
Teď už jsem kousek od zámku Hrubá Skála. Sluníčko svítí naplno a tak si musím chvíli sednout a odpočinout pod stromy. Dochází mi voda, kterou si budu muset na Hrubé Skále koupit. První si ale dávám ovocné pivo!!! 😀
Pak si musím koupit za dvacku vstup do zámku, protože jen tam je toaleta. A taky báječný výhled!
Výhled z Hrubé Skály
Líbí se mi výhled i z okénka z toalety – no jo, fotím všechno a všude 😀 .
Z Hrubé Skály jdu přes „Myší díru“ a „Adamovo lože“ směrem k Valdštejnu. Mezi těmi skálami je hodně příjemně, protože začíná být dusno před bouřkou.
Cestou k Valdštejnu procházím Arboretem a hned za ním se stavím na nanuka v malém venkovním občerstvení kde mají čepované pivo i limonádu. Je chvilku po poledni a tak chvilku posedím. Sedí tu dvě dámy, se kterými se dáváme do řeči i s majitelem a je bezvadně veselo. S dámami pokračujeme v cestě. Já sice mám daleko rychlejší tempo než ony, ale to „pokecání si“ je báječný a tak s nimi nějakou dobu držím krok!!! 😀
Dozvídám se, že té starší dámě už je přes osmdesát let!!! No páni, takovou fyzičku bych chtěla mít taky v jejích letech :))). Zvládá vše nejen doma a na zahrádce, a kdoví kde ještě. Obě jsou z blízkosti Adršpašsko-Teplických skal a takhle spolu cestují.
Zastavujeme cestou na všech vyhlídkách. Když dojdeme na vyhlídku U lvíčka, začíná lehce pršet. Je mi v tom dešti senzačně, protože do teď jsem byla zpocená, teď jsem mokrá od deště :D.
Na Valdštejn přicházíme už v dešti. Udělám jen pár fotek a jdu si dát něco k jídlu. Protože mi už dochází hotovost, je to jen párek v rohlíku! Chvilku ještě posedíme spolu a já se pak loučím a vracím se zpátky.
Zpáteční cesta na Hrubou Skálu mi trvá jen asi dvacet pět minut. Cestou ještě fotím deštivý výhled, ale mám problémy zapnout mobil, tak po jedné fotce mobil uklízím. Zpátky už nejdu přes skály, ale jdu po silnici, protože je to v tom dešti rychlejší.
Přicházím k Hrubé Skále a vidím malé modré auto a se smutkem si vzpomenu na svou Fiestu „Babču“. Auto zastavuje a dvě milé dámy mi nabízí odvoz v dešti 😀 . A já zrovna přemýšlela, jak se mi asi půjde do toho kopce v tom lese, když tak prší! No nejsou báječný? Z Valdštejna je odvezl pán, který bydlí ve stejném ubytování jako ony. On pomohl jim, ony zase mě a tak teď pomyslné žezlo pomoci je v mých rukách.
Díky jim si můžu dát odpolední kávu a lívance s borůvkami 😀 .
Zítra mám v plánu dojít na Trosky, tak uvidíme, jak to všechno dopadne :))).