První prázdninový den vyrážím s bráchou do Českého Ráje. Během tří dnů si projdu předem naplánované trasy (tedy aspoň v to doufám 😀 ), brácha rád jezdí na kole a tak budeme mít o zábavu postaráno 🙂 .
Ubytování máme v penzionu Polepšovna. Přijíždíme ale už v poledne, a tak si brácha uloží kolo do kolárny a jedeme se podívat na hrad Kost.
Procházíme se kolem hradu a jeho blízkém okolí. Je tu celkem dost lidí, což se asi dalo předpokládat. Když nás dohání hlad, jedeme zpátky do penzionu.
Když se ubytujeme, dáváme si výtečný oběd (vepřová panenka se smetanovo-hříbkovou omáčkou) a mě se chce tak akorát jít spát :))).
Vepřová panenka se smetanovo-hříbkovou omáčkou
Blíží se půl čtvrtá a my přece jen vyrážíme – já po svých, brácha na kole. Chtěla bych se podívat na Pekařovu bránu. Mapa mě vede na lesní cestu kousek od penzionu. Fajn, je to kryté před sluníčkem, které se dneska skoro zbláznilo. Jenže ta cesta je po pár set metrech hodně příkrá a na to já si netroufám. Tak nic, vracím se zpátky na náves, kde si posedím na lavičce a přemýšlím, co dál.
Rozhoduju se, že se půjdu podívat na pohádkovou chaloupku, která je kousek odsud. Ještě než k ní dojdu, mrknu do mapy, jestli by nebyla ještě nějaká alternativa k Pekařově bráně a…. Hurá, vede mě to jinudy 🙂 . Od pohádkové chaloupky vede jiná cesta. Za chaloupkou na cestě sedí nějací kluci. Přicházím k nim a zjišťuju, že je tady dětský tábor a zrovna mají nějakou „bojovku“.
Cesta mě vede podél tábora do lesa. Je tu pěkná kamenná cesta a hlavně je tu příjemný chládek od všudypřítomných pískovcových skal 😀 .
Docházím k Věžickému rybníku a pokračuju podél něj až k silnici.
To okolí je tady vážně nádherný a lidí tu taky je jen poskrovnu. Teď musím jít po silnici až k Pekařově bráně. Míjím studánku „Prdlavka“. Pak cestou kolem mě projíždí asi tucet jezdců na koních a mezi nimi je i jeden poník, krásné zpestření 🙂 .
Odpolední slunce „hází“ paprsky na skály podél silnice.
Fotím další „trčící skálu“ nad silnicí. Za zatáčkou už by měla být ta brána. Rychle uhýbám cyklistům, kteří mě jen o vlas míjí! Uff, tohle nemuselo dopadnout dobře! Ještě že jsem stála čelem k silnici a fotila skálu, díky tomu jsem si jich všimla včas!
Projdu zatáčku a vidím před sebou Pekařovu bránu. Aha, to je ta „trčící skála“ 😀 .
Je mi neskutečný vedro, i když už je chvilku po páté a na chvilku odpočívám ve stínu keřů před branou. Taky musím nakouknout za bránu, když už jsem jednou tady, to bych si asi neodpustila 😀 .
Tak a teď ještě cesta zpátky do penzionu. Dneska se snažím hodně pít, aby to nedopadlo, jako u Helenčiných vodopádů. Chvilku si posedím u odpočívadla u Věžického rybníka. To vedro snad dneska nepoleví. Navíc teď už půjdu jen do kopce!!! No co, častěji se zastavím a odpočinu si.
Přichází mi zpráva od bráchy, že už sedí a pije pivo. Těším se, až si dám sprchu a sednu si na zadek nebo zaujmout polohu „ležícího střelce“ 😀 ! Zvedám se. Ta představa je hodně lákavá, tak ať už jsem zpátky.
Huráááá jsem zpátky!!! Mám pocit, že nedolezu ani na pokoj, který je v poschodí, natož do sprchy! Brácha sedí venku u stolu a relaxuje po svém výletu, tak si sedám k němu (no, spíš padám na zadek 😀 ). Dávám si ovocné pivo a chvilku s ním posedím. Pak už konečně jdu spláchnout prach z dnešní cesty a jdu si objednat něco k večeři. Mám sice hlad, ale nějak nemám chuť k jídlu, tak si dávám jen hovězí polévku a jen ochutnám sousto „krkovičky“ od bráchy.
Najednou začne štěkat psík majitelů a paní říká, že někde určitě letí balón. Za chvíli nám letí nad hlavami 🙂 . Před devátou hodinou už jdeme spát. Snad uskutečním zítřejší plánovaný výlet!
