Den 8.
Ještě v pozdní odpoledne mám problém se zahřát. Klepu se jak ratlík a trvá to asi tři hodiny. Pak teprve usínám, ale už po desáté večer jsem vzhůru a cítím se …
Den 9.
Ráno je těžký rozhodování. Autobus? Jít? Půjde to nebo budeme hledat alternativu? Nakonec vyrážíme po svých. Koneckonců odpískat to můžeme vždycky a když tak se trochu přiblížíme busem. Je to …
Den 10.
Protože se „barák“ přece jen naplnil dalšími lidmi (někteří tu pravděpodobně bydlí dlouhodobě), máme trošku obavy, jak to bude probíhat ráno v koupelně, která je sdílená. Jeden záchod, jedno umyvadlo …
Den 11.
Ráno se probouzím za úplné tmy, přesto, že už je čtvrt na sedum. Za tmy se nám ale jít nechce, protože moc dobře vím, co dokážu i za světla (jakože …
Den 12.
Noc byla příšerná. Vedro, hukot nějakýho ventilátoru, kterej nebyl vidět a bolesti nohou. Večer jsem navíc letěla znovu s rychlou pospěš! To jsem zvědavá, jaký ten další den bude. Vzhůru …
Den 13.
V noci je mi zase vedro, vypadá to, jako by zatopili. Noha mi tepe od kotníku dolů a cítím i koleno. To ale je poslední dny pořád. Hlavou mi jede, …
Den 14.
V noci musím otevřít okno a mám co dělat, abych si při stoupnutí nerozbila hubu. Ta bolest je nesnesitelná! Už večer jsme se rozhodli, že se posuneme blíž k Santiagu …
Den 15.
Ráno jsem vzhůru už před sedmou. Okna máme na dvůr a tak nás neruší pouliční kravál. Ještě přeperu pár kousků oblečení, abysme se do Porta vypravili zase čistí 😁. V noci …
Den 16.
Přestože jsme včera moc nechodili, celou noc mě budí bolest v noze. Dneska jen jdeme zjistit, odkud nám jede autobus do Porta, ale chtěla bych jít na malou procházku kousek …
Den 17.
Ráno jsem vzhůru v sedum. Ze snů si pamatuju jen to, že jsme byli nějaká velká parta a potřebovali jsme najít vhodná místa pro postavení zvláštně tvarovaných stanů a že …