Noc je hodně zvláštní. Nejdřív nemůžeme usnout a tak kecáme. Hrad je pěkně nasvícený, ale v deset světla mizí. Kolem jedenácté už je klid a spíme. Jedna hodina ráno. Karolča se prudce posadí s vyhrknutím: „no ty!“…. Samosebou, že se budím a ptám se, co je? „Měla jsem pocit, že tu něco je a když jsem otevřela oči, čumí na mě myš!“ 😀 . Tak jo, pokračujeme ve spaní.
Pořád je teplo. Ve dvě ráno na nás upozorňujou srny svým specifickým „štěkáním“. Mě probudil a tak se posouvám se spacákem nahoru, protože sjíždím. No jo, i když to tak nevypadalo, nocujeme na mírném svahu :))). Pak pozoruju malý a velký vůz, jak „cestují“ po obloze. Čtvrtá ráno, srny štěkají z druhé strany, ale nepřiblíží se. V tu dobu už začíná být chladněji. Ještě usínám asi na půl hodiny, ale pak už sedím a koukám na měsíc, který se objevil nad korunami stromů.
Karolča se probouzí v šest. Vylézáme ze spacáků. Pobalíme se a v sedm a jednu.minutu už opouštíme nocležiště. Na louku přichází pan se psem a tak s ním prohodíme pár slov a pořídíme si „nezbytné“ selfie 🙂 .
První nás čeká prudší kopec. Je příjemně a my chceme ujít co nejvíc dopoledne, protože odpoledne nám to v těch vedrech už nechodí.
Po třech kilometrech se zastavíme v nádražní restauraci Mašinka, kde si dáváme výbornou kávu za pouhých 19,- korun. I když je teprve osmá ranní, už přicházejí štamgasti a „házejí“ do sebe pivo a panáky.
Za Třebání se cesta zase mění v mírný kopeček. Je mírný, ale vytrvalý 🙁 . Projdeme lesíkem, pak polní cestou, částečně stíněnou stromy, až na silnici k obci Halouny. Tam si odpočinete v autobusové zastávce, vybavené lavicemi a knihami 🙂 .
Za obcí cesta pokračuje lesem, no a samozřejmě opět kopec. Teď už je prudší, takže já jako obvykle co chvíli zastavuju, abych se vydýchala 😀 . Je to jen kilometr a kousek dlouhý úsek, ale nastoupáme tady 293 výškových metrů!!! Uff, s těmi batohy!!!
Nahoře je rovinka. Hurá!!! Dneska těch kopců bylo až dost. Jsme domluvené s eL, že bysme si mohly dneska dát spolu oběd a tak jsme si vybraly pivovar v Kytíně. Blíží se poledne a my jsme hladové. Taky přemýšlíme nad tím, že kousek za Kytínem budeme bivakovat. Takže čtyři kilometry rychlou chůzi za jídlem po asfaltové cestě do pivovaru zvládáme za necelou hodinu, ale nohy nás bolí strašně!
V pivovaru je příjemně, eL přijíždí hned po nás a tak si dáváme spolu oběd. A pak si povídáme, co dnes bylo a co asi bude a eL pak uteče věta, že dneska by nás taky mohla uvítat pod svou střechou, no a co myslíte? Jooooo!!! 😀 . Takže jedeme k ní 😀 . S Kájou máme problém chodit „normálně“ :))), ale to se rozchodí :))).
Plánujeme jít do kina a na večeři, a hlavně bude sprcha a postel 🙂 .
U eL v první řadě sušíme vlhké spacáky a věci od ranní rosy, pak pohoda ve sprše, ještě chvilku pohody nicnedělání a pak jedeme do Decathlonu, kde si koupím nafukovací polštářek a ještě jedno tílko do těch vědět, Karolča si kupuje kšiltovku a trička a hurá na večeři a do kina 😀 . Prostě pohodový den se 14,5 km v nohách do kopce. Je super, když si každý svou cestu jde po svém 🙂 .