Pátek 16. listopadu
Ráno vstáváme a snažíme se co nejrychleji zabalit a odejít z této „vlhké a zatuchlé“ díry. Víme, že spodní patra jsou úplně v pohodě, ale tohle podkroví….
Loučím se s Janou a Ondrou, protože oni si jdou něco koupit a pak budou pokračovat v cestě dál. Já si beru batoh a jdu na schůzku s Lenou ke vchodu do katedrály. Vlastně tam na ní čekám asi dvacet minut a přitom pozoruju „žebráky“ a jejich strategii získat almužnu od turistů. Někdo sedí na rohu v naprosté strnulosti na patách a jen vyčkává, pak je tu jedna akční žena, která má rozkládací židličku a těsně při vchodu do katedrály natahuje ruce přímo do cesty turistům.
Přichází Lena a hned mi říká, že má čas jen do dvanácti hodin, pak jde na službu. Nechápavě na ní koukám: službu? Přihlásila se v albergue na nějakou pomoc v katedrále, protože jí letadlo letí až v noci. Tak jdeme někam na snídani 🙂 a pak plánujeme procházku.
Před polednem se loučíme a já se jdu nastěhovat do nového albergue Blanco. Je taky jen kousek od katedrály, blízko něj je restaurace i samoobsluha, takže na nákupy to bude blízko. Jen mě překvapuje, že je vchod tak nenápadný.
Při příchodu se mě ujala příjemná paní na recepci a jak tak čekám, než vyřídí „formality“, mám pocit, že něco je jinak a vůbec nevím co. A recepční na mě koukne s úsměvem a pohodí hlavou směrem ven a mě v tu chvíli dochází, že před albergue je někdo, kdo telefonuje „česky“ :DDD. A tak se dozvídám o Markovi, který nešel „camino“, ale bydlí tady v albergue už pár týdnů. Seznamuje mě s chodem v albergue a upozorňuje mě na možnost, nechat si za pět eur vyprat prádlo. No paráda, hned toho využívám :))).
Při čekání na vyprané prádlo se válím na velmi pohodlné a široké posteli, která má závěs pro pocit soukromí a pouštím si filmy. Je tu docela klid. Pak už jdu zjistit, jestli je prádlo hotové. Na recepci mezitím došlo ke změně a je tam pán. No a ten jde vyndat moje prádlo ze sušičky. Trochu je mi nepříjemný, že bere do ruky moje spodní prádlo… ale když zabořím nos do toho balíku a cítím tu čistotu i vůni právě usušeného prádla, úplně na to zapomenu 🙂 . To by člověk nevěřil, jak málo stačí k tomu být nadšený :D.
Volá mi Jana. Tak se ptám, kde už jsou a dozvídám se, že pořád v Santiagu, protože se nějak zamotali a ne a ne vyjít správnou cestou, takže zůstávají jako já, jen si našli levnější variantu ubytování asi dva a půl kilometru od centra. A tak půjdeme společně zítra na mši :))). Ještě si dojdu do „sámošky“ koupit něco k jídlu a pak si zase pustím nějaký ten film 🙂 .