Sobota 10. listopadu
Ráno vyrážíme s Lenou. Ráda bych jí oplatila její „pohostinnost“ a tak jí v místní „snídaňové“ kavárně „Ideas peregrinas“, která je malý kousek od albergue, kupuji ke kávě nějakou buchtu. Lena si tady kupuje pohledy a jeden mi dává na památku :).
Prší, i když neleje jako včera. Cesta z Tui je hodně po silnici. Je sice „rovnější“ než kameny dlážděné cesty, ale i tak brzy bolí od pevného povrchu nohy. Ty chvilky, kdy jdeme po měkké cestičce si ale vychutnáváme a obě fotíme všechno, co kolem sebe vidíme 😀 .
Ulice Svatého Bartoloměje „Rúa San Bartolomeu“ v Tui
Konečně přestává pršet, nebe si ale ponechává ocelově šedý vzhled. Kousek za Tui přicházíme k římskému mostu (Ponte Romana), který už jsem viděla na dost fotkách od poutníků. Teď tu jsem osobně, nádhera! Obě máme mobily v ruce 🙂 . Lena má systém nastavený tak, že po každých pěti kilometrech chůze si odpočine, mě se ráno vždycky jde fajn (poté, co „rozchodím“ nohy 😀 ), tak nepotřebuju tak rychle odpočívat a tak se u mostu rozdělujeme.
Stále sleduju žluté šipky. Už mám zase na sobě pláštěnku. Cesta vede střídavě po silnici, pod mostem, vinicemi, lesem….
Na jedné odbočce ze silnice vidím proti sobě jít poutníky, kteří spali ve stejném albergue jako my. „Rukama, nohama“ se domlouváme, že cesta je tam zaplavená a neprůchodná. Vracím se s nimi zpátky na silnici. Kolem jedou policajti. Zastavují u nás a říkají, že budeme muset pokračovat po silnici a celé to obejít. Chtěla bych to dát vědět Leně, ale nemám jak (nemáme na sebe kontakt).
Pokračujeme po silnici a opět vidíme šipku, směřující na most, za kterým cesta pokračuje opět do lesa. Jdeme další asi dva kilometry, pak ale narazíme na zábranu v podobě spadlého stromu, který se nedá nijak obejít (ani podlézt 🙂 ). A tak se zase vracíme na silnici. Pak před sebou vidíme hlouček poutníků, mezi kterými je i Lena. Policajti je předem upozornili, že nemají odbočovat do lesa, ale že mají jít stále po silnici. Proto je teď Lena přede mnou 😀 .
Teď nás je docela dost. Zjišťujeme, kde se zase můžeme napojit na svatojakubskou trasu. Nacházíme cestu, která je travnatá. Je měkká, ale hodně mokrá a tak máme za chvíli boty úplně promočené. Ještě že jsem si vzala ráno nepromokavý ponožky 😀 . Postupně se celá naše skupina rozpadá. Každý má jiné tempo. Zase jsme s Lenou sami, ale ne na dlouho. Procházíme kolem nějakého bistra a Lena chce další pauzu s tím, že si dá i teplý čaj. Pokračuju sama.
Procházím zase malým lesíkem a přicházím ke kamennému mostu, na kterém vidím poutníky. Jdu k nim. Voda zaplavila další úsek cesty. Nevíme, jak dlouhý ten úsek je a tak se zase vracíme. Cestou ale potkáváme místního kluka, který tu pravidelně běhá a ten se sám nabídne, že nás dovede na další místo, kde se napojíme na svatojakubskou trasu. Tam už by podle něj měla být cesta v pohodě.
Dneska je to samá obchůzka! S několika poutníky před sebou míjím ceduli na plotě, nabízející ubytování přes Booking za deset éček. Na tohle ubytování jsem ráno koukala a docela se mi zamlouvalo. Objednávám si tedy ubytování taky a hned píšu Janě a Ondrovi, kde budu.
Na kraji O Porrino vidím bistro, kde si dávám pozdní oběd a kávu. Tři poutníci ze včerejšího ubytování právě odcházejí. Mávneme si na pozdrav. Do albergue to mám už jen kousek a tak nemusím pospíchat. Kousek před albergue slyším volání. Volá na mě Lena, která sedí před oficiálním albergue. Jdu tedy k ní. Říká, že čeká až otevřou, ale pak zjišťujeme, že je albergue zavřený. Tak tedy jde se mnou.
Albergue Alojamiento Camino Portugués (foto z internetu, moje jsou nepoužitelné 😀 )
V albergue Alojamiento Camino Portugués je teplo a mám pocit luxusu :D. Dáme si sprchu, vypereme a jdeme do města. Měly bysme si nakoupit na zítra, protože bude neděle a tedy zavřeno. Nejdřív ale jdeme do restaurace na víno a něco na zub 😀 . V restauraci poznávám Oksanu. Je to taky poutnice z Ruska a Lena se s ní už potkala. Pak vidím zajímavýho týpka – poutníka (Marcelino Lobato Castrillo). Musím se s ním vyfotit :D.
Unavené se vracíme do albergue a Jana s Ondrou už jsou tady taky :))). Máme si co povídat. Jen….. nějak jsem zapomněla koupit si to jídlo….
8.etapa: Tui – O Porriño (v nohách přes 20 km)