Středa 7. listopadu 2018
Je půl páté ráno a já už jsem vzhůru. Dnes máme krátkou trasu a tak bych si mohla klidně přispat, tak se aspoň válím. V šest vstávají Potrugalci a tak i já začínám pomalu balit. O hodinu později vstává Němka a já jsem taky připravená jít. Ondra tradičně spí dlouho 🙂 . Na jednu stranu mě to štve, protože ráno mám nejvíc energie, která mi v odpoledních hodinách rychle ubývá a na stranu druhou mu to závidím :D. Já asi štvu je s tím ranním vstáváním 😀 .
Rozhodla jsem se jít dřív než Jana s Ondrou, protože cesta vede do kopce a mě to do kopce jde hodně pomalu, takže mě stejně doženou. Je krásně a svítí sluníčko 🙂 . Na odchodu z albergue jsem si všimla, že ve vedlejší místnosti je kuchyňka, kde jsme si mohli udělat snídani. Nevadí, stavím se brzy někde na kávu 🙂 .
Našla jsem si druhý klacek jako hůlku, tak uvidím, jestli to bude lepší. Už mě dohání Jana. To jsem jim moc daleko neutekla :))). Hned mi oznamuje, že v té kuchyňce bylo i razítko do credencialu, což mi přišlo trošku líto, protože už teď vnímám razítka jako krásnou vzpomínku.
Už po sedmi kilometrech stavíme na kávu. Stala jsem se tady na ní závislá 😀 a tak si dávám hned dvě za sebou :))). Dohnala nás Lena a vlastně už potkáváme čím dál víc poutníků. Dnešní krátkou etapu zvládáme fakt brzy a tak už jsme po jedné hodině odpoledne v Ponte de Lima. Je to nejstarší město v Portugalsku a jméno má po mostě (ponte), který vede přes řeku Lima.
Po včerejším celodenním dešti si užíváme teplých slunečních paprsků, chladíme se v aleji „Banánová třída“ (Avenida dos Plátanos) a fotíme se u sousoší, která stojí mezi Banánovou třídou a mostem přes řeku Lima.
Albergue je ještě zavřený a tak se rozhodujeme pro návštěvu restaurace naproti, že si zase jednou dáme pořádné jídlo. Kupodivu mám dneska poprvé hlad a těším se na jídlo 😀 . Objednávám si nějaké maso s volským vokem a pečenýma bramborama a olivama. První jídlo, který jím fakt s chutí a pak si ještě dávám kapučíno 😀 .
Jdeme se ubytovat. Už je tu dalších deset poutníků a my dostáváme postele úplně vzadu velké místnosti. Fajn, jsme tak trošku oddělení a tak se nemusíme bát, že si promícháme věci 😀 .
Objevuju za našima postelema dvoje hůlky. Než jsem šla na camino, dočetla jsem se, že je zvykem nechávat věci, které poutník nepotřebuje nebo nechce na albergue pro někoho dalšího, komu se to bude hodit. Přeci jen raději zjišťuju, jestli nepatří někomu z tohoto koutu albergue a nikdo se k nim nehlásí :))). Fajn, nám se s Janou budou hodit a já můžu odložit své „klacky“ 🙂 .
Co s načatým večerem? Máme dost času a tak se jdeme podívat do města. To znamená, že opět jdeme po kamenném mostě přes řeku Lima. Sluníčko pomalu zapadá a my se „kocháme“ výhledy z mostu.
Za mostem projdeme pár uliček a protože se stmívá a rychle se ochlazuje, vejdeme do nějaké kavárny/cukrárny, kde si dáváme sklenku nějakého likérového vína 😀 .
Dneska, i proto, že bylo krásně, jsem se vyřádila s focením :))). Zítra by zase mělo pršet. Čeká nás zítra delší a náročnější trasa, a tak bych chtěla vyrazit fakt brzo, abych to zvládla.
5.etapa: Vitorino dos Piães – Ponte de Lima (v nohách 14 km)