Středa 14. listopadu
Dneska je Lena sbalená fakt rychle a tak už před sedmou ráno vycházíme. Na chodbě si ještě vyfotím vánoční výzdobu. Vlastně mi ani nepřijde, že za pár týdnů budou vánoce!!! Hned za městem musíme použít baterky, protože je „černočerná tma“. S rozedněním je kolem mlžný opar. Asi po hodinové chůzi vidíme ceduli s nápisem Bistro, a tak jdeme na ranní kávu.
Je to maličké bistro, které má jen asi 3 stoly. Objednáváme si „kafé kon léče, grande, porfavór“ (kávu s mlékem, velkou, prosím :D) a majitel se usměje a vyndavá fakt velké hrnky 😀 . Lena si ke kávě dává tradiční croissant, ale mě to sladké přece jen leze i ušima a tak ťukám do mobilu k překladu „slané pečivo“. Pán kouká udiveně a kroutí hlavou, že to nemá :(((. No nic, bude jen kafe! Chvilku sedíme a pak přijde ke mě s nabídkou „slaného toustu“, BOŽE, to je úžasný :DDD, nemusím jíst sladký :))).
Pokračujeme v cestě a při té příležitosti si „oprašuju“ ruštinu. V jedné zahradě je krásně rozkvetlý keř a Lena říká: „ach, krasivyj zapach“. Vysvětluju jí, že u nás „zapach“ je vlastně smrad, a tak využíváme věcí v okolí, abysme je pojmenovaly ve svém jazyce. A v tu chvíli mi dochází, že celé ty dny, co se spolu bavíme, naprosto bez zardění používám i česká slova, okořeněná ruským přízvukem 😀 (gódina v mém případě je hodina, ale rusky se hodina řekne „čas“). Naštěstí je Lena velmi chápavá a ani mě neopravuje 😀 .
Ranní mlhou se proplétají sluneční paprsky a mě je neskutečně fajn :D. Objevujeme místa již dříve objevená, která fotí snad každý poutník, takže ani my nemůžeme být vyjímkou!
Igrexa de Santa Mariña de Carracedo
Jenže pak to ranní kafe mě nutí na záchod a nějak není vhodné místo. Až najednou…. Objevuje se před námi „lesní bar“ MUSEO LABREGO, kde jsou automaty s občerstvením i záchod včetně toaleťáku, opět za donativo :D. Hotová oáza klidu a pohody!
Dnešní den je samá úžasná přírodní scenérie. V Lesním baru jsme si odpočinuly a teď si ty výhledy vychutnávám 🙂 .
Pak přecházíme dvouproudovou silnici přes most a pokračujeme na druhé straně podél silnice krásnou cestou, lemovanou palmami. Ty palmy mě úplně dostávají, já je totiž mám nějak spojené s tropy a tady mi to vůbec nepřijde 🙂 .
Přicházíme na cestu, kterou zrovna upravují. Naváží sem jemný písek a tak musíme i chvíli počkat, až odjede technika na druhou stranu od nás. Je dlouhá, ale jsme trochu schované před dnešním zvlášt ostrým sluncem, takže je to příjemné. Cesta prochází mimózovým hájem, jen škoda, že zrovna nekvetou.
Kyčel mi dává co proto, a tak odpočívadlo, ke kterému přicházíme, zve na obědovou pauzu. Je tu tak krásně, že kdyby bylo jen o trochu tepleji, vykoupeme se i v říčce :D.
Směřujeme dnes do Padrónu. Já už ale měním plány, které jsem si připravila už doma, a to, že ze Santiaga budu pokračovat dál směr Muxía a Fisterra (Finisterre). Sice je mi to líto, že tam nedojdu, ale nešla jsem tuhle pouť proto, abych strhala tělo za každou cenu. Na začátku mě ani nenapadlo, že jsem skutečně schopná dojít až do Santiaga. Těm, co nevěřili, že dojdu, jsem říkala, že podle mě „nejde o to dojít do cíle, jde o to užít si to!“ To se stalo mým motem a jsem ráda, že jsem k tomu došla ještě před poutí :).
Lena dnes fotí každý kostelík, hřbitov i lázně, takže na ní častěji čekám. Vlastně mi to trošičku vyhovuje. Uvědomuju si, že jsem rychle unavená a nohy potřebují častěji odpočívat. „Moje camino“ jakoby to vědělo a poskytuje nám další poutnickou oázu se židlemi, automaty i donativo toaletou :))) pouhé čtyři a půl kilometru před Padrónem.
Těsně před městem se Lena „zasekla“ v malém parčíku, který chtěla celý vyfotit. Já ale pokračuju, protože jsem cítím, že teď už se nesmím zastavit, jinak nedojdu! Sice mě dohání u „kilometrovníku 24,750 km“, ale řekla, že potřebuje pauzu. Tu samotu si vychutnávám 🙂 .
Přicházím k albergu, který je hned vedle kláštera Convento del Carmen za mostem, vedoucím přes řeku Sar. Je tu jen pár poutníků, takže si můžu vybrat svou postel :). Přichází Lena, brazilci Šóna a Nunu a jejich kamarádka.
Jdeme se projít. U vchodu do albergue potkáváme Janu s Ondrou. Necháme je zabydlet a pokračujeme do města. Kousek od katedrály je malá kavárna, odkud vyjde majitel a chce se se mnou vyfotit a srdečně mě zve večer na kávu 😀
Albergue de peregrinos de Padrón
Zastavujeme se v malé baru pod katedrálou na víno a kolem šesté se vracíme do albergue. Jana s Ondrou si ustlali hned vedle nás a tak máme skvělou společnost. Ondra vytahuje svůj prodlužovák a všichni dáváme nabít mobily a powerbanky. Najednou kolem nás procházejí tři „mlaďoši“ a zdraví nás česky 🙂 , což nás překvapuje. Vycházeli z Porta o pět dní později, ale pro ně není problém jít třicet kilometrů denně.
No a zítra nás čeká den poslední – Santiago de Compostela.
12.etapa: Caldas de Rais – Padrón (v nohách 22 km)