Sobota 3. listopadu 2018
Noc byla fakt hodně hlučná, hrála hudba a lidé se překřikovali a ještě asi ve čtvrt na šest ráno jsem myslela, že troubí na takové ty trumpetky, co používají sportovní fanoušci, než mi došlo, že to jsou racci :DD.
Včerejší plán byl vyrazit v devět ráno. Večer vyprané prádlo neuschlo a tak ho musím nějak oddělit od zbytku. Mám sbaleno už v sedum (no jo, ranní ptáče 😀 ), v půl deváté vstává Jana a říká, že má pocit, že se potřebuje nějak „zcentrovat“ nebo co. Kolem deváté ráno mi dochází, že s Janou a Ondrou to tak rychle nepůjde :))). S Janou plánujeme trasu a hledáme vhodný albergue (poutní ubytovna) pro dnešní spaní, pak teprve Ondra leze z postele. Než se Ondra sbalí a než odevzdáme klíče je čtvrt na jedenáct a my teprve opouštíme albergue!
Pohled na most Ponte da Arrábida
První směrovku vidíme hned vedle hostelu ve výloze obchodu 🙂 . Plán je jít kousek po centrální cestě, pak se odpojit, dojít k řece, a pak jít podél oceánu. A tak teda vyrážíme směrem centrální cestou, v pekařství si kupujeme něco k snědku a samozřejmě jsme úplně zapomněli, že se máme odpojit a jít k řece. A tak jsme se pak proplétáme uličkami, abysme dostáli svému plánu.
Cestou procházíme parkem. Kus za ním by už měla být cesta k řece, podél které půjdeme. Omyl! Jsme na nějaké terasovité zahradě, ze které je krásný výhled na most „Ponte da Arrábida“, ale která je neprůchozí. Tudy cesta nevede! a navíc jsou tu tak vysoké schody, že mě to snad odrovná kolena :(((. A navíc se po nich ještě musíme vrátit! Hledáme jinou cestu a… hurá! Už vidíme na konci uličky řeku. Teď už nám nic nebrání podél ní jít až k oceánu a pak dál 🙂 .
Pizza Hut – Foz
Příchází hlad a protože kousek před námi je malá restaurace, padne rozhodnutí jít na pizzu a kávu. Ještě než dosedneme, zjišťuje Ondra, že nechal ležet hůlku na lavičce, kde jsem si oblékala ponožky (ten písek mi už pomalu rozdíral kůži na chodidlech), a vrací se pro ní. Už tam ale nebyla!
Pérgola da Foz
Sedíme nad jídelním lístkem, a těšíme se, až si „nacpeme nácky“ 😀 . Celá jedna strana restaurace je prosklená s výhledem na oceán a na všudypřítomné racky, nádhera, a sledováním této scenérie si krátíme čas, než nám přinesou pizzu. Nevím, jestli fakt dělají tak dobrou pizzu nebo to zapříčinil náš hlad, ale je výborná a „bodne“ i kávička 🙂 .
S plnými břichy vycházíme z restaurace. Najednou je před námi starší cyklista a snaží se nám portugalsky něco říct. Pořád opakuje „matosiňos, rotunda, sirkumvalasao, kastle a central“. Tahám mobil s mapou, ale pán nemá brýle, aby na to viděl, ale já po přiblížení mapy vidím název jedné z ulic – Circunvalação a dochází mi, že o té pán mluví 😀 . Tahle ulice vede od kruhového objezdu, u kterého je i hrad, k centrální trase. Protože se nám pořád opakuje „centrum, zcentrování a centrální“, měníme naše plány a rozhodujeme se napojit na centrální trasu a pokračovat po ní.
Přicházíme k místu, kde je velký kruhový objezd, poblíž něho je na pláži i hrad a tady tedy změníme směr naší cesty. Nejdřív ale sejdeme na pláž a k hradu.
Pláž Castelo do Queijo
Užíváme si blízkost oceánu, protože teď se s ním vlastně i loučíme. Fotíme oceán, hrad i všechno, co kolem lítá 😀 .
Pláž Castelo do Queijo
Pak se ale nebe začíná viditelně zatahovat tmavými mraky, tak snad nezmokneme hned první den naší pouti 🙂 .
Fort of São Francisco do Queijo
Po ulici Circunvalação, která je celá do kopce asi 6 km (i když nebyl prudký), přicházíme k obchůdku s potravinami, kde si nakoupujeme jídlo na zítra (bude neděle a tedy zavřeno). Než nakoupíme, venku se setmí. Já už jsem hodně unavená, zato Jana a Ondra jsou plni energie a kdyby nebylo mě, asi by šlapali až do noci. a tak je na čase, najít si nocleh. Podle mapy měl být nějaký hostel asi 2,5 km od nás, jenže my ho prostě nemůžeme najít! Pořád to vypadá, že ho obcházíme kolem dokola. Nakonec se osměluju a oslovuju nějakého pána na ulici (všichni lidé se nějak vytratili). Ten nás navede ještě o kus dál, kde má být hostel.
A tak jsme v obci Senhora da Hora v „Hostel das Flores“, kde máme nocleh i se snídaní za 17 eur. Bolí mě nohy a při pohledu na postel se mi blahem rosí oči 😀 . Než zaujmeme polohy ležícího střelce, domlouváme se, že ráno vyjdeme v půl deváté.
1.etapa: Porto – Senhora da Hora (v nohách 19,5 km)