Dnes máme volný den. Probouzíme se kolem půl sedmé a já se cítím mnohem líp. Dokonce už cítím bolest jednotlivých svalů 😂 (včera mě bolel celý člověk uvnitř 🤔). Už se i těším na snídani. Kavárnu tu máme necelý kilometr daleko a restaurací ještě blíž, takže o jídlo je postaráno.
Asi v půl devátý vyrážíme na snídani. Venku je tak nádherně. Obdivujeme orchideje paní domácí, které má na terase. Procházíme podle nás luxusní klidnou čtvrtí a scházíme z kopce do trochu víc rušné části města. Vidíme lékárnu, pod ní by měla být restaurace, ta ale je ještě zavřená. Jdeme ještě dál, kde by podle map.cz měly být dvě kavárny, kam se tady chodí hned po ránu na snídani a někdy i na sklenku portského. Dáváme si kávu a něco k ní (no jo, sladký!), ale já toho moc nesním, tohle není úplně dobrý pro můj žaludek. Takhle suchá houska…. Platíme hotově, protože tady jim to bere jen portugalské kreditky. Ještě, že nás Eduardo vzal k bankomatu a vybrala jsem si víc hotovosti 😁. Kousek odsud by měl být i nějaký krámek s potravinami a tak jdeme ještě mrknout tam. Bohužel, krámek je asi nefunkční. Chceme si ale koupit nějaké to pečivo, a tak musíme ještě někam dojít. Najednou…..srážím půlky! Uff, tragédie zažehnána, ale potřebuju někam na záchod! Jdeme kolem zavřené restaurace, nad kterou je taky snídaňová kavárna a tak míříme tam. Dám si džus, Petr portské a k tomu čerstvé a slané houstičky, pro Petra s máslem a šunkou. Ptám se, jestli můžu použít záchod a paní přikývne. Jenže tenhle záchod za prvé nesplachuje a za druhé nikde není toaleťák a já ho od toho čtvrtečního deště taky nemám, protože se mi v brašně namočil. Aspoň vím, co potřebuju na cestu🤔. No nic, odtud to bereme co nejrychleji zpátky. Je to dobrý, všechno jsem donesla 😂! Navíc ještě osum houstiček, abych nepomřela hlady 😁.
Dnes tedy bude lehárový den. Zalezeme si do pelechu a relaxujeme každý u svého mobilu 😂. Najednou někdo klepe na dveře! „Haló“? Tak otevírám a za dveřmi paní domácí a jestli je všechno v pořádku, nabízí nám čisté ručníky a osušky, další kávu nebo čaj….. No tohle je prostě snový bydlení 😁.
Kolem poledne usínám, Petr už je chvíli v limbu. Myslím, že mi to polehávání dělá dobře. Pata je na tom pořád nic moc, ale puchejř (spíš zbytek po) už neprotestuje. Před druhou jsme vzhůru a přemýšlíme, jestli půjdeme na jídlo nebo ne. Je mi fajn, ale necítím se na sezení v restauraci. Kupodivu i Petr nemá chuť na restauraci. Dopoledne jsme si cestou všimli značky, že by měl být poblíž Lidl. Tak co si jít koupit jen něco k těm houskám? Kouknu na mapy a je to necelé dva kilometry. Možná nám i procházka udělá dobře.
Petra přestává poslouchat koleno…..naštěstí jen nějaká „přeháňka“. Nebe je zatažené a vypadá to na déšť, ale snad to stihneme zpátky než začne pršet.
Máme nakoupeno a vracíme se. Petr se cítí hůř. Že by to na něj hupslo až teď? Pořád říkám, že plánovat je fajn, ale člověk by se měl naučit být flexibilní i vůči vlastním plánům. Protože jak říkám: člověk míní a život (nebo camino) mění. Takže se rozhodujeme za pochodu. Zůstaneme ještě jednu noc, pokud to bude možný. Při příchodu klepu na dveře „kanceláře“, ale nikdo tam není. Nevadí, napíšu přes booking. Během chvíle přichází odpověď, že můžeme zůstat a že se uvidíme večer.
Petr zaleze do postele, já raději zůstanu v „plné polní“, než přijde Isabel. Kupodivu je tu už v půl páté. Říká mi, že potřebuje platbu hotově, protože není vybavená na karty, ale klidně počká do zítřka, až si vybereme. Naštěstí mám a tak platím hned. Navíc máme privilegium, protože nám nabízí použití kuchyně, která jinak není k dispozici. Vím, že tady jsou lidé milí, ale my fakt máme štěstí na úžasný a skvělý lidi 😊.