Ráno vstáváme v šest. Chtěli bysme nejpozději v půl osmé vyjet do Prahy k Lence, u které si dáme kávu a máme slíbené palačinky 😋a pak nás vezme na letiště.
Petr je nějaký nervózní. Vůbec totiž nemá ponětí, co „tam“ jako bude dělat. Říkám mu „‚šlapku‘, páč budeš prostě šlapat “ 😂. Já od včera myslím hlavně na to, abych nezapomněla občanku, jako v roce 2018 😂.
Ještě ustlat, povypínat to, co nemusí „běžet“, vynést smetí, popadnout bágly a tři minuty před půl osmou už sedíme v autě.
U Lenky nestačím ani pomyslet na to, že bych mohla vyfotit palačinky, jakou rychlosti v nás mizí 😂. Mňamka! A chvilku před desátou míříme na letiště. To jsem zase trochu nervózní já. Když já to pořád ještě nemám vychytaný, kam a kudy vlézt. Ale Lenka nás nasměruje a tak je všechno „oukej“😁.
Než projdeme branou k letadlu, vyhrožují nám přeměřením zavazadel a tím, že pokud nebudou splňovat rozměry, budou bez pardonu odbavené za poplatek. Přemýšlím, kam v tom případě dám tlakoměr a powerbanku?🤔 Jenže batoh je vlastně v pohodě, takže se žádný černý scénáře nedějou😁.
Tentokrát máme v letadle dostatek místa na nohy, což je super. Jen kdyby za náma neměli potřebu pít vodku, ta mi zrovna nevoní 😂. Ani ta snůška jejich vulgárních blábolů. A taky máme tři čtvrtě hodiny zpoždění. Cítím nervozitu, protože si dobře pamatuju, jaké problémy jsme měli při koupi průkazek a jízdenek na metro. Jenže štěstěna se nás tentokrát drží. Při výstupu z letadla nás oslovuje paní, co seděla před námi. Jmenuje se Světlana a za čtrnáct dní půjde Camino. Tahá z nás informace o vybavení, jak je to s albergy a další a další.
Ukazuje se ale, že má dobré informace, jak nakoupit lístky na metro 😂. Svět je prostě úžasný místo 😁. Světlana s námi jede i metrem a pokračuje v dotazování. Vystupujeme o dvě stanice dřív než ona. Jdeme si do Decathlonu koupit hůlky.
Jdeme asi kilometr od stanice metra a jsme na místě. Kupujeme hůlky a gumy na hroty a jdeme platit. No jo, jenže tady jsou samoobslužné kasy, které fungují na stejném principu, jako u nás. Ale chce to po člověku zákaznické číslo. No, musíme si zavolat pomoc, jenže pán obsluhuje v reklamacích. Než přijde, Petr zkouší ještě jednu variantu, která vypadá slibně (naše zákaznické číslo prostě nefunguje 😂). Teď už zbývá jen jeden krok k zaplacení. S tím už nám ale pomáhá obsluha. Zaplaceno a jdeme ke katedrále pro razítko do kredencialu.
Ke katedrále jsou to skoro tři kilometry. V jednu chvíli procházíme ulicí, kterou poznávám, jen jsme ji tenkrát šli v opačném směru. Ulice jsou plné našinců, ale i turistů. Je prostě víkend. Cestou se stáváme diváky nějakého folklorního vystoupení. Už začínáme být unavení a máme hlad. Ke katedrále přicházíme po stejných schodech jako tenkrát 😁.
Bože, proč jsou tak vysoký? Nebo mám jen já krátký nohy? Nejspíš to bude kombinace obého 😂. A i když má batoh míň jak sedum kilo, je to až moc těžký. Jsem rudá jak rak, ale už jsme tu!
Vystojíme si frontu, ale razítko máme 😊.
Koukneme se z vyhlídky na město, uděláme pár fotek od katedrály a pokračujeme další jeden a půl kilometru k ubytování.
Cestou se zastavujeme na vlakovém nádraží. Je prostě originální.
Hned za nádražím odbočujeme do úzké uličky, která se asi v polovině zvedá v prudký kopec a stoupání končí ….dopr… dlouhými SCHODY!!! A zase jsou vysoký, jak blázen 😧. A tak asi 4x odpočívám 😂. A pak….jsem nahoře 😁!
Za další čtvrt hodinku jsme v Guest Housu. Nic moc, ale to jsem věděla předem. Hlavně, že máme postel 😁, a dvě umyvadla (jedno na nohy).
Chvilku si odpočineme a pak jdeme na jídlo. Ptám se recepční, kde by se dalo najíst, a protože mi nerozumí, zavolá kolegu, který nám vysvětlí (anglicky), že máme jít po silnici nahoru a na náměstí už uvidíme.
Petr si všiml pizzerie, a když nevidíme jinou možnost, jdeme na pizzu. Je skvělá. Jen Petr kouká smutné na pivo, kterého je asi jen deci a půl v mini láhvi 😂. Zbytek, co nedojime bereme s sebou. Tady nikde nemáme možnost koupit si něco na zítra, tak aspoň tohle budeme mít. No ale nakonec ještě cestou k ubytku vidíme kavárnu, kde kupuju Petrovi nějaký mini závin a navic beru ještě dva croisanty. Hlady neumřeme 😁.
Taky ještě zvažujeme, jestli nedojdeme do Santiaga a nepůjdeme na konec světa, tedy Fisterra – Muxìa – Santiago.
Pak už jen špetka hygieny 😂 a hurá na kutě. Petr jde na kutě, já ještě napíšu článek.
A postele? Jsou krátké 😂, takže pro mě akorát 😂.
Zítra se uvidí, co a jak