Spalo se mi dobře. Včera se mi totiž povedlo zprovoznit klimatizaci a nastavila jsem chlazení. Petr už předtím nastavil osmnáct stupňů 😁. I tak ale jsem vzhůru před šestou. Pořád přemýšlím nad tím, kam dám svou hůlku, jestli ji mám nechat na hotelu anebo na letišti. Nebo mám pokoušet štěstí a zkusit ji vzít do letadla 🤔?
Povalujeme se, čumíme do mobilů, sbaleno už máme. A mě už to nebaví. Na letišti je aspoň šrumec a člověk může pozorovat lidi, nebo si dát kafe nebo…..prostě něco. A tak sbíráme každý svých pět švestek a jdeme na letiště. Je půl jedenácté a letí nám to až po třetí odpoledne. Hůlky bereme s sebou, třeba je udáme.
Hned před letištěm sedí starší paní s batohem a vidím na něm mušli. Přistupuju k ní a ptám se, jestli půjde Camino. Odpověď je kladná a tak se ptám, jestli nechce hůlky. S díky odmítá a co povídá dál vůbec nevím 😂. Uvnitř letištní haly si všímáme holky s batohem a vypadá jako poutnice. Zastavím jí a ptám se, jestli jde Camino a jestli nechce hůlky. Je hodně překvapená a mluví o penězích. Mávnu rukou a popřejeme Bom Caminho. Pak se nás ještě ptá kudy na metro a tak ji ukážu směr a ještě ji k tomu dávám průkazu na metro, vyfotíme se a dozvídáme se, že se jmenuje Elena a je z Itálie 😁. Pak se ještě jednu vrátí, aby si udělala ona fotku s námi. Úžasný setkání. Tu třetí hůlku nechávám nakonec ležet na stolku vedle sedaček. Někdo si k ní cestu najde 😁.
Pak jdeme do horních pater, kde jsou odlety. Jdeme do restaurace, kde si dáváme boloňské špagety (no jo, když my nemůžeme vidět špagety, pak je hned chceme 😂) a pak ještě si Petr dává kávu a dezert.
Teď máme dvě a půl hodiny do odletu. Nejdřív chodíme kolem všech těch lákadel, pak si sedneme a pozorujeme letadla, jak startují a přistávaji. U fontány s pitnou vodou jsme si naplnili lahve, ale ta moje je najednou nějaká divně zbarvená. Jdu ji vylít a holt si vodu koupím. Všude mají půllitr pres dvě eura a to se mi zdá až moc. Dojdeme skoro na konec haly a tam se s námi dává do hovoru paní, kterou jsme potkali u vchodu na letiště a slyšeli jsme po třech týdnech češtinu. Aspoň nám ten čas rychleji utíká 😁. Hodinu před odletem už víme, ze které brány nám to letí. Paní ještě běží na toaletu a my cestou objevujeme vodu za euro třicet, paráda😁. Kupujeme vodu a jdeme k bráně. U ní čekáme ještě asi deset minut a pak se otvírá a my jdeme ve dvojstupu až k letadlu, které je tak dveště metrů od budovy. Petr si dělá srandu a říká, že mu chybí kroužky, které se dávaly dětem v mateřských školkách, aby se držely pohromadě 😂. Pak už jsme v letadle. Vedle nás si sedá vysoký pán, se kterým si povídáme o cestování. Prostě je fajn potkat milý lidi 😁.
Let probíhá klidně a přistáváme na čas. Lenka nás vyzvedává a všechno je jak se říká „cajk“. Jen můj tlak už zase dělá brikule. No jo, mýmu tlaku se asi víc líbí jinde 😂.