Ráno jsem vzhůru v sedum. Ze snů si pamatuju jen to, že jsme byli nějaká velká parta a potřebovali jsme najít vhodná místa pro postavení zvláštně tvarovaných stanů a že pršelo. Louky a lesy byly podobné těm portugalským 🤔. Nic jiného nevím, jen zůstal zvláštní pocit.
Chceme z hotelu vypadnout do desíti, jít si dát naposledy kávu do „naší“ kavárny a pak pomalu jít na nádraží.
V devět mě ale přestává bavit být v hotelovém pokoji a říkám Petrovi, abysme se šli projít ještě jednou ke katedrále. Ve čtvrt na deset už jsme na cestě. Kupodivu tu není tolik lidí, ale postupně přibývají turistické velké skupiny. Pomalinku se přesouváme do té naší kavárny na poslední kávu (jak v kavárně, tak i ve Španělsku). A v půl jedenácté odcházíme směrem k autobusovém nádraží. Cestu si prodlužujeme prozkoumáváním okolních uliček. Před jedenáctou už jsme ale na nádraží. Sedáme si na lavičku a počkáme do odjezdu autobusu. A taky až se zobrazí číslo nástupiště, ze kterého nám to má jet.
Půl hodiny před odjezdem už víme, že to jede že čtyřky a tak si ještě jdeme koupit vodu na cestu do nádražní restaurace a pak scházíme k nástupištím. Už je tu pár lidí, ale jedou jinam. Chvilku si jdeme stoupnout na druhou stranu nádraží, kde svítí sluníčko, naakumulovat teplo 😁. Pak už je tu náš autobus. Objeví se u něj chlápek a diriguje, z který strany si máme dát batohy (jedeme totiž na konečnou), pak že máme nastoupit rovnou zadními dveřmi po kontrole jízdenek. Jen, co se rozjedeme, cítím foukání klimatizace, která se nedá nijak upravit ani vypnout. Takže je mi celkem chladno (no prostě budeme svěží i na konečné😂). Do Pontevedry je autobus poloprázdný, od Pontevedry jedeme plní, dokonce i někdo stojí v uličce.
Po čtyřech hodinách a jedné změně času jsme po třetí odpoledne v Portu na autobusovém nádraží. Cestou jsme chvilkama míjeli trasu, kterou jsme před pár týdny šli, zvláštní pocit….
Od nádraží nás vede navigace k ubytování, nějaký Guest House Henruqe VIII. Trochu nás cestou navigace se…štve, protože od poslední aktualizace se do navigace motají nabídky i jiných tras (přestože má člověk navolenou krátkou) a to hodně mate. Nakonec jsme ale na místě. Když vyjdeme do poschodí, objeví se chlápek s ženskou a tvrdí, že musíme jít do dalšího hotelu….. Tak se bráním, že máme tady rezervaci…. Ve finále je to tak, že zapsat se musíme o pár metrů dál, tam dostaneme klíče a přístupové heslo a pak máme přijít zase zpátky. Takže vylézáme další schody v jiném baráku, zápíšem se, zaplatíme a stejnou cestou slézáme dolů a o pár metrů zase do schodů. No kdybych „to“ měla na krajíčku, asi bych to nedoneala 😂.
Takže jsme ubytování a jdeme hledat nějakou restauraci poblíž, protože máme hlad. Jaké je moje překvapení, že když přejdeme jednu ulici, že koukáme na naše minulé ubytování v Portu 🤔. No tak to je paráda, teď už víme, jde jsou restaurace a hlavně dostávám chuť na pizzu, kterou jsme si dávali minule 😁. Tentokrát si dáváme mexickou, a je taky výborná. Zaplatíme a ujdeme asi stopadesát metrů. Jsou tady nějaké trhy a hned za nimi je venkovní posezení a mají točené pivo. Petr si dává pivo a já víno. A není to jen decka a čtvrt, ale regulérní plná sklenička. Nó, to nevím, jestli to tak snadno vypiju 🤔. No ale venku se krásně sedí, když okolní teplota je dvacet sedum stupňů 😂, takže i víno pomalu mizí 😁.
Stáváme se objektem místního fotografa, a já na oplátku zase fotím jeho, neprotestuje 😁. Kolem sedmé jsme tak akorát vláční a tak zaplatíme a razíme do ubytka. A jestli mě zítra nohy ponesou, půjdeme se projít k oceánu.