Den 4.
Ráno jsem vzhůru před šestou. Máme tu teplo, protože jsme večer zatopili kvůli mokrý věcem, ale není tu žádné odvětrávání, takže je tu hodne vlhkosti. Naštěstí věci uschly, jen Petr …
Den 5.
Přestože naše ubytování se nachází přímo na frekventované ulici, dřevěné vnitřní okenice nám zajistili docela klidnou noc. Jen kolem půl třetí se vidím a musím si vzít brufen. No jo, …
Den 6.
Ráno je pro mě těžké. Celou noc jsem se kamarádila s weckem, celý tělo mi protestuje při jakémkoliv pohybu, znovu nemůžu došlápnout na puchejř (už jsou tam fakt jen náznaky …
Den 7.
Dnes máme volný den. Probouzíme se kolem půl sedmé a já se cítím mnohem líp. Dokonce už cítím bolest jednotlivých svalů 😂 (včera mě bolel celý člověk uvnitř 🤔). Už se i těším …
Den 8.
Ještě v pozdní odpoledne mám problém se zahřát. Klepu se jak ratlík a trvá to asi tři hodiny. Pak teprve usínám, ale už po desáté večer jsem vzhůru a cítím se …
Den 9.
Ráno je těžký rozhodování. Autobus? Jít? Půjde to nebo budeme hledat alternativu? Nakonec vyrážíme po svých. Koneckonců odpískat to můžeme vždycky a když tak se trochu přiblížíme busem. Je to …
Den 10.
Protože se „barák“ přece jen naplnil dalšími lidmi (někteří tu pravděpodobně bydlí dlouhodobě), máme trošku obavy, jak to bude probíhat ráno v koupelně, která je sdílená. Jeden záchod, jedno umyvadlo …
Den 11.
Ráno se probouzím za úplné tmy, přesto, že už je čtvrt na sedum. Za tmy se nám ale jít nechce, protože moc dobře vím, co dokážu i za světla (jakože …
Den 12.
Noc byla příšerná. Vedro, hukot nějakýho ventilátoru, kterej nebyl vidět a bolesti nohou. Večer jsem navíc letěla znovu s rychlou pospěš! To jsem zvědavá, jaký ten další den bude. Vzhůru …
Den 13.
V noci je mi zase vedro, vypadá to, jako by zatopili. Noha mi tepe od kotníku dolů a cítím i koleno. To ale je poslední dny pořád. Hlavou mi jede, …