Pátek večer a já mám hlad a na něco chuť! Petr je pryč až do neděle, tak se mi nechce ani nic vařit. Hmm, ale Petr má v šuplíku proteinovou tyčinku, tu bych si dala 🙂 . A zítra mu půjdu do Alberta koupit novou!
Snědla jsem tyčinku a rozhodla jsem se, že ráno půjdu do Alberta, ale oklikou, pěkně přes kypy (výsypku). A aspoň se podívám, co je na jedné cestě, kterou jsem ještě nešla!
Ráno vstávám a „hodím“ očkem z okna 🙂 . Je krásně, jen trochu fouká vítr. Kolem půl osmé vyrážím.
Cestou potkávám paní, která venčí pejska a po dalších pěti minutách mladý pár, který běží a mají s sebou taky psa, na kterého „panička“ volá: tak poběž Agátko! To jméno je prostě úžasný pro psa, který je celkem velký 😀 .
A už se blížím k té cestičce, o které už nějakou dobu přemýšlím, kam vede! Scházím z „panelky“ a…. tady to tak krásně voní!!! Rozjímám a najednou z křoví hned vedle cesty vyletí pták! Fuj… sem se lekla 😀 .
Rozcestí v zámecké zahradě
Dochází mi, že jsem v „zámecké zahradě“ a že v těchle místech býval višňový sad, kam jsem jako holka chodila na brigádu – to už je ale dávno :))). Ani si nepamatuju, kudy jsem sem chodila. Je to tu všechno hodně zarostlý a… někdo tu už ráno jel na kole 🙂 .
Následuje úsek, kde nejsou žádné výhledy a pomalu scházím do údolí a tedy i do civilizace. Ještě než vyjdu mezi baráčky mě vítá pohled na „Bořeň“ v celé své kráse 🙂 . A pak hned ještě jeden pohled na Bořeň, tentokrát z kamínků…
A cesta, kterou jsem sešla z lesa, je cesta, která mě lákala už od mala – zvědavá, kam vede 😀 . Tak a teď už vím :)))! Teď ještě kolem fary, kostela sv. Petra a Pavla a přes náměstí do Alberta pro tyčinku!
Samozřejmě, že jsem nekoupila jen tu proteinovou tyčinku, ale taky rajčata, sýr a kousek vepřové pečeně :))) a taky jsem se cestou domů „zakecala“ s kamarádkou, kterou jsem dlouho neviděla.
Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že budu chodit nakupovat velkým obloukem, asi bych si klepala na čelo. Co dokáže jedna malá třicetipětigramová tyčinka 😀 .
