Dnes je den, kdy startuje další rok našeho života v Rapetce. Je to až k neuvěření, že to tak uteklo. Před rokem jsme byli natěšení na nový domov bez uřvaných sousedů za zdí, bez komfortu tekoucí vody a tepla jen při otočení ventilu. Neměli jsme ani tušení, jaké to bude a jestli vůbec přežijeme nadcházející zimu, na kterou jsme ještě neměli ani dříví. Zimu jsme přežili 🙂 . Přežili jsme i neskutečně silné větry, které nás sužovaly s přestávkami od října do dubna. Hůř jsme na tom byli v neskutečných vedrech, kdy rozpínající se horký vzduch „neporazil“ foukáním ani Bohoušek, který nám pomáhal přes zimu temperovat maringotku, když jsme nebyli doma a tudíž se netopilo. Museli jsme si pořídit ventilátor, který aspoň trochu rozhýbe horký stojací vzduch. I přesto byly dny, kdy jsem měla pocit, že se vaříme ve vlastní šťávě 😀 . Ale pořád jsme ještě tady.
Prohlížíme fotky a se sentimentem vzpomínáme, jak jsme sestavovali první stolek, který dnes slouží jako odkladová plocha pro tašky a pracovní věci jako třeba rukavice, pytle a podobně. Jak jsme si nosili vodu ze sudu za maringotkou a vůbec, jak jsme si zvykali na život na okraji vesnice, kde skoro lišky dávají dobrou noc 🙂 .
Nechci bilancovat. Jen se nechávám unášet nedávnými vzpomínkami. Miluju náš život v Rapetce. Pořád ještě vylepšujeme vnitřní prostory tak, aby nám všechno vyhovovalo po všech stránkách. V posledních dnech dáváme do oken sítě proti hmyzu. Hlavně kvůli mouchám, které jsou v hojném počtu od chvíle, kdy ve vedlejší obci začal chov hovězího dobytka ve volném výběhu. Nějak se jim líbí otravovat nám život!!! Bestie! Lezou člověku do ksichtu už ráno před šestou. Nejspíš se těší na honěnou s námi :))) . Taky přemýšlíme o tom, jak vyzrát nad mravenčí okupací příští rok. Letos je to více méně nerozhodně!
Co se týká samotné Rapetky, tak vykazuje také nedostatky. Podlaha je málo zateplená. V létě fajn, v zimě je zima od nohou, ale zato se skvěle chladí pití – v dostatečné vzdálenosti od tepla kamen 😀 . Taky budeme předělávat komín. Jsme rádi, že nám celý rok sloužil, ale taky jsme rádi, že jsme ještě nevyhořeli (sorry Tondo!). Našlo by se toho víc, ale my i tak milujeme náš domeček na kolečkách 💖.
A ty výhledy z verandy….. aaaaach!
Západ slunce ve sklence vína…..
Minulý pátek jsme jeli do Loun. V protisměru jede auto, kterého řidič trochu víc střihnul zatáčku, až Petr musel přibrzdit, aby se nesrazili. Slyším, jak Petr říká: „no jo, lufťáci….., ty jo, já už mluvím jak vesničan, co? Dyk já už vlastně jsem vesničan“ 😀 . Jo, my už jsme vesničani, kteří si užívají života 😀 . Nemáme tolik času, abysme život odkládali na nějaké AŽ!
Takže vzhůru do dalších dnů, kdy si splníme další z našich dětských přání 😀 . K tomu nám příroda nadělila další krásný západ slunce 🙂 .
