Dva dny po výletě na Doerellovu vyhlídku se ráno probouzím s bolestí lýtek. Už včera mě bolely, ale dneska je to silnější. Jak to? Nachodila jsem už víc a nic mi nebylo? Jo aha, to jsou ty blbé boty! 😀 Tak už je to jasný. A to jsem si chtěla jít vyzvednout brýle a pak jít domů přes „kypy“ (výsypka). Asi dneska nikam nejdu!
Jenže brýle si vyzvednout potřebuju, takže v osum dvacet vyrážím. A abych nešla jen po silnici, projdu se Žižkovým údolím. Tam a stejnou cestou zpátky to bude skoro necelých kilometrů, to jde.
Žižkovo údolí
Je hezky a bolest nohou po chvilce skoro nevnímám. Za půl hodiny jsem v optice a je mi báječně. Tak co kdybych přece jen… :))).
A vyrážím :). Tady člověk málokdy někoho potká, jen paní jde s pejskem na procházku :). Počasí mi přeje a pro všechny případy mám trochu vody v batůžku. A hlavně, tady fakt nepotřebuju roušku!!! To se to dýchá :D. I když je pravda, že se jde po betonové cestě (panelka), ta zelená kolem je skvělá :))).
Čím jsem blíž domovu, tím víc přemýšlím, jestli to mám vzít přes „pohádkový les“ anebo jít rovnou domů. Nějak se nemůžu rozhodnout. Najednou před sebou vidím skupinku lidí. Jsou to dvě ženy a dvě děti s kočárkem. Starší z nich se mě ptá, jestli bych jim neporadila, kudy do pohádkového lesa, že už trošku bloudí, protože nejsou místní.
Když nevíš, jak se rozhodnout, najde se někdo, kdo ti pomůže 😀
Jsou překvapené, jak hezké okolí je kolem Bíliny :). Ještě jim poradím, jak se rychleji dostat zpátky k autu (tak snad moc nebloudily) 🙂 , vyfotím pár fotek nových figurek, u kterých nejsou lidi, a pak už jdu spokojená domů.
Na to, že jsem dneska nikam nechtěla, mám v nohách deset kilometrů a lýtka mě tak nebolí. Takže „Čím jsi zkazil, tím naprav!“ je v tomto případě víc, než pravdivé 😀.