Květnová sobota ráno a Petr přijde s návrhem na výlet „projdeme se Ježíškovou cestou“. Před pár lety tudy jel na kole a teď, když přišel na chuť „chození“, ji chce projít. Fajn, kouknu na Mapy.cz, zjišťuju, že je to okruh asi třinácti kilometrů, a jdu připravit i svačinu, protože nevím, jestli se budeme moc zastavit někde na jídlo a vyrážíme směrem k Božímu Daru.
Je krásně a svítí sluníčko, ale tady nahoře přece jen fouká studenější vítr. Zaparkujeme na hlídaném parkovišti a vyrážíme skrz obec na „start“ :). Asi po kilometru Petrovi došlo, že nechal v autě mobil, a tak se zase vracíme zpátky :D. Tak druhý pokus už vychází 😀 a my stojíme před cedulí s mapou „Ježíškovy cesty“. Nejsme tu sami, ale žádné „davy“ se nekonají.
Kolem cesty jsou různé dřevěné postavičky a „úkolová stanoviště“ pro děti a…… ty výhledy :))), nádhera!
Pomalu se vítr zklidňuje a my přicházíme k malému občerstvení „Krmelec“. Dáváme si kávu a skvělý borůvkový koláč, který jsem ale nevyfotila, protože když mě to napadlo, už byla půlka snědená :D.
Pokračujeme v cestě, ale na rozcestí není přesné označení, kudy pokračuje Ježíškova cesta a tak pár set metrů jdeme po „Kaffenbergské cestě“ a tak se pak vracíme na tu správnou. Najednou jsme na cestě úplně sami a kolem nás jen šum stromů a cvrlikání ptáků :))).
Přicházíme k dalšímu stanovišti s mini lanovkou pro děti a to moc neváháme a jdeme ji vyzkoušet! Pro mě to úplně není, protože se nemůžu držet pevně oběma rukama, ale i tak je to bezvadný :D.
Pokračujeme cestou k Blatenskému příkopu, který lemuje silnici na jedné straně, pak prochází pod silnicí a pokračuje na druhé straně silnice. A tak krásně v něm bublá voda 🙂
Pak cesta vede asi kilometr po silnici, ale naštěstí není moc frekventovaná. Kousek za dalším rybníkem odbočuje cesta vlevo, kde je široká cesta lemovaná stromy, takže jsme chráněný před sluníčkem, které nabylo na síle :). Asi po dvou kilometrech vidíme v dálce jít naproti nám nějakýho chlapa, který pak mizí mezi stromy vlevo. Tak se divíme, kam to šel a mě napadá, že tam možná pokračuje ta cesta. Beru mobil a koukám do mapy – jooo, tudy jdeme! 🙂 Zase tu chybí jasné označení, ale na caminu jsem se naučila používat mapy.cz a tak s nima funguju dál :))).
Jdeme po vyšlapané stezce, která lemuje stromy. Nejdřív to nevypadá na oficiální cestu, ale po chvíli…. A tady jsem ve svém živlu – bože to je nádhera!!! Úzká cestička na nízkém valu a po pravé straně je nějaký umělý vodní kanál. Připadám si jako dítě, kterému dali vysněnou báječnou hračku :DDD. Je to krásná cesta i když na některých úsecích je trošku náročná a není pro lidi, kteří trpí závratí (pro tebe, mami, není vhodná :D) anebo mají problémy s chůzí v terénu.
Na konci téhle části cesty je přístřešek s odpočívadlem a tak si tady chvíli odpočineme a posvačíme. Jsme fakt nadšení :D.
Odtud se cesta napojuje na cyklostezku, ze které si odskočím vyfotit bývalý „Nový mlýn“ a rybníček. Mimo cestu je půda lehce „houpavá“ a to, že je pod námi voda, zjistí Petr, když zůstává jen o chvilku dýl na jednom místě :D. Trochu mu nateklo do sandálu :))).
Vracíme se do Božího Daru po asfaltové cyklostezce, davy návštěvníků houstnou (už je odpoledne a tak rodiny vyráží do přírody) a pak Petr koukne na pravou stranu, kde je dřevěná cesta přes Božídarské rašeliniště.
Neváháme ani chvilku a jdeme tam. Kolem rostou zajímavé rostliny, o kterých se dá dočíst na cedulích podél cesty. Jen kdyby člověk najednou „musel“, tak si nemá kam odběhnout :D. Tady už témě nikdo není :).
Cesta se stáčí směrem k Božímu Daru a končí kousek pod parkovištěm. V nohách máme patnáct kilometrů i s našimi „zacházkami“ a uvnitř hřejivý pocit z krásně prožitého dne. Na parkovišti si všimnu ještě skvělého nápisu na hospodě, se kterým se celkem ztotožňuju a musím si ho taky vyfotit :D.
Už teď se těšíme na další dobrodružství :D.