Za časů mé „blažené lenosti“ bylo všechno daleko. Tedy „jít se projít“ znamenalo „tam snad ještě dojdu, ale kdo se má pak trmácet takovou dálku?“ :))). Takže už vůbec nepřicházelo v úvahu někam jet a tam se procházet. Teď už je to jiné. A co vše se dá zažít, když už člověk jednou začne? Tak třeba listopad 2015…
A tak jedeme s Petrem na Lipno, kde jsme si zaplatili wellness víkend. Po dlouhé době máme trávit čas spolu jinde než doma :D. Je začátek listopadu, ale snad nám počasí bude přát. Ubytování je moc pěkný.
V pátek přijíždíme asi dvě hodiny před večeří. Jen se ubytujeme a jdeme se projít kolem. Zvedá se studený vítr a od přehrady je docela zima, takže po hodince se celkem vymrzlí vracíme a jdeme do přízemní restaurace na jídlo. Teprve po večeři dostáváme instrukce k pobytu. Máme v ceně infrasaunu a koupel a navíc slevu na některé místní „atrakce“. Máme hned jasno! Určitě využijeme poukaz na Stezku korunami stromů. Při večeři se seznamujeme s dalším párem na wellnessu s Hankou a Jardou, kteří si díky chybné objednávce koupili vstupenky na Stezku korunami stromů a dvě vstupenky pak dostali navíc k poukazu. Byla s nima ale radost pobýt.
V ranních hodinách jdeme do vedlejší budovy do sauny a využít bazén. Celý prostor máme dvě hodiny sami pro sebe, báječný :))). Do oběda se budeme je „flákat“ a po obědě jsme naplánovali tu stezku.
Kyvadlový autobus Stezky korunami stromů
Protože je vítr studený, napadlo mě vzít s sebou zimní bundy, třeba se budou hodit. Zaparkujeme na parkovišti a pod stezku nás doveze autobus.
Ukazuje se, že zimní bundy jsou fakt na místě! Tady je vítr ještě prudší a studenější.
A jdeme nahoru! Pozorujeme, že nikdo nejde nahoru kromě nás, ale všichni pospíchají dolů. Jak postupujeme vzhůru, je to proti větru pěkná makačka, máme pocit, jako bysme stáli na místě!!!. Pak se ale dostaneme do druhé půlky, kdy se nám vítr opře do zad a tak brzdíme, aby nás nesmetl přes zábradlí dolů. Když se dostáváme do úrovně korun stromů, jsem fascinovaná, jak se kymácí ve větru. Může to být skoro tři metry do stran, takže v součtu skoro šest metrů rozpětí!!! Páni! Je to současně děsivý i úžasný!!!
Ty výhledy jsou neskutečný! Jen se nemůžeme až tak dlouho kochat, protože by nám zamrzly úsměvy v tváři :D.
Jsme tak vymrzlí, že se zastavujeme cestou zpátky v pizzerii, ale pak se přesuneme do cukrárny na horký čaj a něco malého a sladkého k zakousnutí :D. Tady se opět setkáváme s Hankou a Jardou, kteří také byli na Stezce v tom větru a tak si vyměňujeme zkušenosti 🙂 .
Než dojedeme zpátky, mám příležitost vyfotit úžasný západ slunce a taky hned lezu z auta a fotím :))).
Večer si užijeme při sklence dobrého vína. Na snídani se naposledy setkáváme s Hankou a Jardou. Dnes se znovu chystají na Stezku, prý užít si ji v klidu. S Hankou si ještě vyměníme telefonní číslo s tím, že se možná ještě na nějakém wellnessu potkáme, kdo ví.
Odpoledne mi od Hanky přichází zpráva, že bez větru byla na Stezce korunami stromů velká nuda 😀 , ale aspoň si prý v klidu mohli prohlížet okolí 🙂 .