V srpnu už to budou dva roky, co jsme se nastěhovali do naší Rapetky. Za tu dobu jsme zažili spoustu situací, na které jsme nebyli ani zdaleka připraveni. Ať už to byl silný vítr, který s námi cloumal, jako by jsme přejížděli železniční přejezdy, a vyluzoval téměř hrůzostrašné zvuky (jednou jsem díky tomu „zdrhla“ k sousedům 😀 ), migrace milionů mravenců přes naší kuchyni, pokusy vos a sršňí o „zahnízdění“, návštěva jiřičky, která k nám vlétla oknem, nebo taky voda, vnikající k nám „ustřelenými“ šrouby ve střeše anebo rovnou komínem.
Vlastně nám ani nepřijde, že už jsme tu tak dlouho. A co je důležitější, ještě jsme se vzájemně nepozabíjeli :))) a to je obdivuhodné 😀 . Letošní rok má na kontě další naše „poprvé“. Už jsem pomohla několika vrabcům, kteří narazili do prosklených dveří a zůstali ležet na verandě (ne všichni měli to štěstí a přežili). Jednou se to povedlo i poštolce, která chytla vrabce do drápů a už to „nevybrala“! Zůstala chvíli na zemi, přitom ale vrabce ani na chvilku nepustila ze svých „spárů“ a pak odletěla. Letos jsem ale držela v ruce malou sýkorku modřinku (překvapilo mě, o kolik je menší než vrabec!), a taky špačka (u něj jsem měla fakt obavy z tak velkého zobáku!!!). Sýkorka i špaček přežili.
Je úžasné spolužití s místní faunou, která je fakt pestrá 🙂 . Od loňského roku máme v blízkosti taky včely. Mladé včelky lítaly k nám do maringotky a tak jsme je zase „vypouštěli“ do venkovních prostor. Letos je blízko nás už moc úlů a tak jsme poprvé zažili útočit včely jen proto, že jsme seděli na verandě. To už je jeden z těch nepříjemných zážitků, kterých naštěstí není moc. Za plotem nám taky pochodoval bažant a trvalo mu celkem dlouho, než se rozhodl, na kterou stranu půjde. Pořád totiž chodil sem a tam 😀 .
Taky se k nám naučily létat divoké kachny. Jednou přiletí dva kačeři a kachna, jindy zase pár a nebo taky dva kačeři. Letos tu byly naposledy v květnu, tak uvidíme, jestli se ještě přiletí na nás podívat 🙂 .
Jenže tentokrát k nám „fauna“ přišla úplně jiným způsobem! Že nám ptáci běhají po střeše, na to už jsme si zvykli. Oni totiž cvakají drápky po plechu. Teď ale slyším úplně jiný zvuk. Chvilku mám pocit, jakoby nám běhala nějaká myš kolem komína…..nebo je to v tom „prostupu“ skrz střechu? Ale jak by se tam dostala!? Pak je ale zase klid. Díváme se na sebe s Petrem, jestli se nám to jen nezdálo, ale slyšeli jsme to oba. Asi po půlhodině se ten zvuk opět ozývá. To už je ale u komína Petr a říká, že to je v komíně, nejspíš se povedlo nějakému vrabci vlítnout tam!!! Ten komín ale rozebrat fakt nechceme (navíc ho máme od loňského září nový, tak bysme to dělali neradi). A zase je ticho! Vypadá to, jako by se držel v ohybu komína. Možná že se mu povede dostat až dolů ke kamnům. Petr otevírá klapku a otevírá malý „dekl“ na varné desce. Tudy by se mohl dostat ven z kamen. Pak je zase nějakou dobu ticho. A pak….slyšíme cvaknutí a říkáme si, že by mohl být z komína venku a byt v mezeře nad troubou. Petr posvítí dovnitř baterkou a….. jo, je tam! Asi bysme měli kamna pořádně vyčistit a připravit je na další topnou sezonu 😀 . Pak už vrabec vyletí ven z kamen a létá v maringotce sem a tam. Chvíli sedí na klimatizaci, pak zase na skříňce nad postelí. Chudák je černý jako kominík, ale na focení není čas. Snažíme se ho dostat k otevřeným dveřím na svobodu a to se nám naštěstí daří po necelých pěti minutách 🙂 . Tak máme za sebou druhou návštěvu vrabce – toho prvního jsem stihla i vyfotit 😀 .
O zážitky nouzi nemáme a jsem ráda, když mají dobrý konec. Jen doufám, že další návštěvy už nebudou tak komplikovaně vstupovat dovnitř :))).