Vstáváme v půl šesté ráno. Autobus sice jede až deset minut před sedmou, ale chceme si v klidu dát sprchu a dobalit zbytek věcí. Před půl sedmou opouštíme hostel Amistad, klíče házíme do schránky a prázdnými ulicemi míříme k autobusové zastávce. Je zvláštní vidět tyhle ulice bez lidí a to ticho….
Prázdná ulice s „naší“ restaurací La Fontana na rohu
Nakoukneme uličkou k moři a Petr si všímá lodi uprostřed zátoky. Kouknu na hodinky….máme čas! A mířím s mobilem v ruce k pláži, protože tohle si přece musím vyfotit, ne 😂?
Na zastávce jsme sami. S Lenkou po telefonu řešíme dopravu z letiště k ní. Teď už by měl jet autobus, ale pořád nic. Na další čekat nemůžeme, protože bysme nestihli let. Pak jedině vzít taxi, ale kde tady vzít taxi?! Už jede!!! O šest minut později, ale hlavně, že jede 😁……i když jede jako blázen (asi dohání to zpoždění 😂). Občas vyfotím co vidím z okýnka, ale jde to jen do chvíle, než řidič rozsvítí v autobusu světla. Pak už se fotit nedá!
Dětská atrakce Černé Perly – pohled z autobusu
Na letišti jsme už před chvilku osmou. Během chvilky jsme ve frontě u kontroly. Odkládáme věci do boxů a v tu chvíli mi dochází, že mám v lahví pití. Tak ho s Petrem rychle dopíjíme, než na nás dojde řada 😁. Pak procházíme přes rám, za kterým kontrolují nějakou paní. Hned na to volají jakéhosi kluka zpátky a z pásu berou jeho batoh s elektronikou. Čekáme, až přijedou naše věci a najednou koukám, že ta stejná kontrolorka bere do ruky můj sáček s drogerií. Hledá majitele očima a tak se k tomu hrdě hlásím 😂. Vytahuje mi ze sáčku opalovací krém s UV faktorem 50, který s námi letěl na Srí Lanku a zpátky a i z Prahy sem. Ukazuje mi, že je na obale uvedeno 150 ml a povoleno je jen 100, a zabavuje ho. No, poctivá pracantka😁, ale je to její práce, takže v pohodě.
Za chvíli by se měla otevírat naše brána a tak jdeme rovnou k ní. Ještě máme čas na kávu a nasnidat se. Už je kolem nás slyšet i čeština. Tentokrát sedíme s Petrem v letadle vedle sebe. Jen za mnou sedí dítě, který mi pořád kope do sedačky….no chvíli to vydržím, ale pak se obracím na maminku a poprosím, aby malá nekopala do sedačky, že je to dost nepříjemný. Kupodivu to přestalo. Jak se říká „líná huba, holý neštěstí“ 😂.
V Praze přistáváme o dobrou čtvrthodinu dříve. Nejdřív musíme k Lence vyzvednout Cvrčka (naše auto) a s ním pak odjet domů. No a jsem zvědavá, co si zase příště vymyslím 😂.