V noci teplota klesla až k deseti stupňům a pršelo. Snídáme sice venku, ale kdybych si vzala mikinu, bylo by mi přece jen tepleji. Lehce prší, ale vzduch je krásně svěží. No, takhle pod mrakem má být celý den. Na koupání to rozhodně není, vypadá to na lenošení a případně na nějaké to courání. Určitě si zajdeme na oběd a k večeři si koupíme jen nějaké pečivo. To bysme si mohli vzít pečivo i na zítra, protože autobus na letiště nám jede před sedmou ráno a snídat budeme tedy až na letišti.
Dnes jsou stoly venku volnější
Do ulic vyrážíme asi ve čtvrt na jedenáct. Jdeme bez plánu po hlavní třídě směrem k Lidlu. Pak ale na kruhovém objezdu odbočujeme do uličky, odkud vychází mladý pár s kočárkem. Uvidíme, kam dojdeme. Po pravé straně je skalnaté břeh kolem silnice, po levé je plot a za ním pod úrovní jeden ubytovací objekt za druhým. Sice máme levnější ubytování než je tohle, ale nečumí nám do postele celá procesí turistů, jako je tomu tady. No co, všechno má švy plusy a mínusy. Je odsud docela pěkný výhled na vzdálené pohoří.
Na obzoru je vidět nějaké pohoří
Mírně stoupáme ulici a přicházíme k rozestavěnému hotelu, který je vidět z pláže a odkud se ozýval až na pláž rachot sbíječek. Dneska je tu ale klid. Hned za zatáčkou roste u skalnaté o břehu kaktus, který má pěkný květ a tak si ho tam lidé chodí fotit. Nebudeme čekat frontu a cvakneme si ho na zpáteční cestě 😁. Tahle ulice kopíruje pobřeží. Z jedné strany je posetá hotýlky v několika patrech nad sebou.
Na straně k moři je víc privátních domů. Místy je krásný výhled jak na pobřeží, tak na skaliska, která jakoby oddělují zátoku. V půl jedné se obracíme ke zpáteční cestě.
U kaktusů teď nikdo není a tak můžeme v klidu fotit 😁. Nevracíme se ale až ke kruhovém objezdu, ale scházíme po schodech přímo k pláži. Proti nám vyšel chlápek celý rudý a udýchaný, jako by běžel maratón (já bych určitě vypadala hůř 🤔). Ty schody zdola vypadaly děsivě, proto jsem po nich nechtěla jít nahoru (předevčírem mě Petr na ně lákal!). Ale i shora jsou šílený! Některý schod je až příliš vysoký (hlavně pro mě a mý krátký nohy 😂) a jsou i dost prudký.
Pomalu procházíme podél pláže kolem restaurací. Na pláži je sem tam někdo, ale všichni oblečení a jen na kraji moře si nohy namáčejí a fotí se „čerství“ turisti 😁. Nikdo jiný ve vodě není.
Pohled na pláž že schodů
I když mluvíme o tom, co bysme si dali k jídlu (Petr neví, jen chce něco jiného a mě přijde k chuti klidně zase pizza, doma ji nemívám zas často), dojdeme k „naší“ restauraci La Fontana. Včera byl ten salát moc dobrý, ale dneska si fakt objednáváme pizzu. Já Enrique (s kuřecím, paprikou a cibulí) a Petr Italian (s hovězím, slaninou, paprikou a cibulí). Obě moc dobré. Během našeho hodování se restaurace zcela naplnila, takže obsluha běhá z místa na místo. Slušný šrumec. Pravděpodobně jsme tu naposledy (pokud večer nezajdeme na koktejl🤔) a tak ještě posedíme u kávy (vlastně jen Petr, já na kafe nemám chuť).
Za mnou je báječný číšník
Z restaurace míříme k pekárně, která je ale už zavřená. No jo, už je po třetí odpoledne. A tak si nakonec kupujeme čtyři malé bagetky ve Šparu (k večeři a pak na zítra ke snídani). Venku je nízký tlak a mě pobolívá hlava, tak jdeme na ubytko a chvilku se natáhnu. Petr otevře dveře a…..hmm, postele ustlané, dneska se uklízelo brzo. Teda je ustláno, možná i vytřeno, a v koupelně nám složili vlhké osušky, které byly pověšené na sušáku! A taky mi vyhodili malou láhev na pití, kterou jsem měla do letadla! Asi potřebovali dohnat ten první den, kdy u nás vůbec neuklízeli 🤔. Znovu roztáhnu osušky, aby proschly a jdu si lehnout. Nakonec usínáme s Petrem oba😁.
„Vaření“ večeře a snídaně
Když se vzbudíme, přemýšlíme, co dělat. Jít někam dál, na to už není moc času a zase courat po městě se nám taky už nechce. Pouštíme si pohádky a válíme se. Pak si balíme věci. Vlastně to byl fajnově prožitej den 😁.