Zase je mi vedro! Celou noc. Otevřít okno nemůžu, protože by nás budila startující letadla. Vlastně se těším domů, protože tam takový vedro není 😂. Díky vedru jsem každou chvíli vzhůru a ovívám se vějířem. Ráno, když už se dá otevřít okno a zchladit pokoj, usínám 😁. Probouzím se asi ve čtvrt na deset, když už Petr snídá z našich zásob a vaří si ve varné koní, kterou máme k dispozici, čaj. Posnídám taky a pak si jdeme na kávu do kavárny, kterou máme kousek od hotelu. Kávu nemají tak dobrou jako jinde, ale už jsme měli i horší. Ještě není ani jedenáct hodin, ale vedro už je slušný.
V půl dvanácté se zvedáme. Jdeme se projít a omrknout jinou restauraci než tu že včerejška, kde bysme si dali oběd. Jdeme kolem domků se schodišti, ty jsou taky typické pro tuhle oblast. Tyhle schody venku ale nebývají tak prudké a dlouhé, jako ty uvnitř domů, aspoň z mojí zkušenosti to tak je 😁. Pak už se ale dostáváme do nové zástavby městečka. Na domech chybí typické keramické obklady, i okna a žaluzie na oknech už jsou modernější. Tady by měla být i restaurace, kterou hledáme. I když by jsme teď vzali zavděk jakémukoliv záchodu 😂!
Restaurace je bohužel ještě zavřená, ale před chvílí jsme míjeli jednu kavárnu, tam určitě bude i záchod. Dáme ještě jednu kávu, aby to nebylo tak blbý 😁. A tak se vracíme a vcházíme do zatím prázdné kavárny, objednávám jedno americký kafe pro Petra, pro mě malý s mlékem a Petrovi beru ke kafi koblížek. Ten mezitím mizí na toaletě. Zaplatím, ale objednávku přinesou ke stolu špatně. Paní udělala jedno kafe „grande“ ale s mlékem a pak jen koblížek. Tak jdu zaplatit ještě jedno kafe malé a bez mléka. To je zase tak silný, že by to porazilo i…. no však víte 😁. Kafe si s Petrem nakonec měníme a já ho jdu vystřídat na záchod 😂. Katastrofa zažehnána! Jenže teď nemáme ani pomyšlení na jídlo 🤔. Tak nic, dojdeme si zase do sámošky. Vyjde nás to aspoň levněji. Takže obcházíme celé městečko kolem dokola.
Kupujeme pečivo, máslo a salám ještě máme. K vínu si bereme sýr a trochu „pršutu“. Včera jsme víno nepili a ještě nám zbyla jedna malá plechovka oliv, takže máme vystaráno až do večera a i na snídani ještě něco zbyde 😁. To vedro nás ale udolává. Když máme možnost jít ve stínu, je to úplný balzám pro tělo. A v jednu chvíli mám pocit, že můžu krásně došlápnout a jít bez bolesti. Vydrží to sice jen chvilku, ale je to na dobré cestě 😁.
Přicházíme do hotelu a s úsměvem zdravíme recepční. Vyjedeme výtahem do druhého patra (výtah se dá použít, jen když se ke čtečce přiloží karta od dveří pokoje) a jdeme ke dveřím pokoje. Přikládám kartu, problikne červené světlo a…..nic! Co to je? Tak znovu zkoušíme odemknout a dveře zůstávají stále zamčené. Jak je to možný? Musíme zpátky na recepci. Tam hlásím problém. Recepční spustí jako kulomet, tak ji brzdím😂. Ptá se, jestli máme zaplaceno na jednu nebo na dvě noci, tak říkám že na dvě. Tady je ten problém, karta byla naprogramovaná jen na jednu noc. Upraveno a už můžeme „domů“ 😁. Jsem ráda za tyhle situace, kdy se musím nějak domluvit (asi kdyby byl složitější problém….🤔) a zatím mi to nějak jde.
Je odpoledne, a tak si opět pouštíme film (v tom vedru se nedá nic jiného dělat). Relaxujeme. Zítra v tuhle dobu už budeme v letadle do Prahy.