Jsem vzhůru už od pěti. Pořád nevím, jak se mi dneska půjde, ale máme v plánu jen krátkou etapu asi třináct kilometrů. Poutník Riu vstává v půl sedmé, a za dvacet minut odchází. My budeme snídat až v půl osmé, ale včera jsme taky měli snídani a vycházeli jsme ještě před osmou. Ke snídani máme kávu, džus, pečivo a k němu máslo, sýr, tři druhy marmelády, nutelu a ještě ovoce. Úžasný! Z albergue odcházíme stejně jako včera deset minut před osmou.
Už na schodišti ale čeká dobrodružství. Po schodech nám naproti běží pes, který si chce zjevně hrát. Skáče, motá se pod nohy a když vyjdeme ze dveří ven, chňapne mi po ruce a cvakne mě přes šlachy na hřbetu. „Dopr… já si s tebou nebudu hrát! Ku*va to bolí! Hned na to me chytá za merino šátek, který mám uvázaný na brašně, naštěstí ho chytnou včas, jinak bych se s ním asi musela rozloučit. Jen má dvě díry od zubů 😜. Na ruce se mi objevuje krvavá skvrnka, pro jistotu stříkám hřebíčkovou alpou.
Zase nás čeká skoro celý den chůze po kostkách. Po dvou kilometrech jsme ve Vilarinho, kde jsme minule spali s Janou a Ondrou. To je sentiment 😁. Už ale poznávám některá místa. Kousek odtud už je můj „narozeninový most (Ponte de Zameiro) a pak nás čeká stoupák, který je taky celý z kostek. Tenkrát jsem nad kopcem našla ležet klacek, který pak se mnou šel až do Ponte de Lima. A taky vím, že pak dojdeme na silnici, která je asfaltová (i když po ní půjdeme jen kousek).
Pak se dostáváme na cesty, obehnané zídkami, kde se na chvíli zastavíme a necháváme sušit mokré věci. V jednu chvíli se ohýbám a můj batoh se mi vrhá přímo na hlavu 😂. Je to v pohodě, zabít mě asi nechtěl (nebo jo?🤔). Dnes taky potkáváme první poutníky na cestě (kromě Ria v albergue). Je to mladý pár, který nám rychle mizí z očí. Teď už máme v nohách víc, než sedum kilometrů a tak budeme rádi, když uvidíme nějakou kavárnu, kde si pochutnáme na kávě a sedneme si na zadek 😁. To se nám daří po asi devíti kilometrech v nohách.
Objednávám kávu a colu a než se káva udělá, přicházejí další dva poutníci (vypadá to na otce s dcerou z Japonska). A konečně sedím na prd.. no na zadku 😁. Můj puchýř je sice ošetřený, ale i tak při došlapu bolí. Ale ten flastr je „gelový“ a má držet i po sprchování. S ním je to asi fakt lepší 🤔. I pata o sobě nechává slyšet (spíš cítit 😂).
Teď už ale jdeme častěji přírodou než zastavěnými ulicemi, takže je to příjemnější. Líbí se mi, jak poznávám místa, kterými jsem už jednou prošla. Kousek za kavárnou, kde jsme byli i v minulosti) jsou vrata do prázdné a zarostlé zahrady. Fotila jsem u nich Ondru a samotné jsem si je nevyfotila. Teď se mi to (snad) povedlo 😁.
V půl jedné se za zatáčkou objevuje kostel, u kterého jsme tenkrát taky pózovali, tak fotím Petra, aby měl taky vlastní foto 😁. Už máme hlad, ale zatím jsme nenarazil na nic, kde bysme si mohli dát nebo koupit jídlo.
Už toho mám dneska docela dost a tak opět hledám místo k odpočinku, kdy se můžu zout, sundat ponožky a trochu si namasírovat lýtka a objevuju nízkou zídku, na kterou si pohodlné můžeme sednout, za ní se pasou krávy a kolem běhají a setkají na nás dva psi. Relax! Takhle sedíme asi čtvrt hodinky, což je celkem dostačující k tomu, že můžeme zase chvilku pokračovat. Hledám v mapách,kde bysme mohli zahnat hlad a vida, asi kilometr a půl od nás má být restaurace a za další dva kilometry ubytování. No není to úžasný? A tak hurá na pořádný jídlo (no jo, k večeři bylo, ale po dvou dnech, takže proč ne i dneska, ne?😁). Když už se blížíme k údajné restauraci, vidíme louku, na které se pasou koně (jdeme po celkem rušné ulici!) a za ní to spíš vypadá na autoservis nebo prodejnu aut. Petr říká, že tam asi žádná restaurace nebude, ale já tvrdím, že by měla a že tam klidně dojdu. Teprve až u budovy s prodejnou aut vidíme, že za ní je restaurace a u ní parkoviště. Vstupujeme.
První dojem je, že jsme vylezli do nóbl podniku. Všude krásně prostřené stoly, obsluhující dva postarší pánové (věk ani nechci hádat), ale mě se tu moc líbí 😁. Obsluha přichází k nám a ptá se, kolik nás je a ukazuje nám stůl, kam si můžeme sednout. Menu mají jen v portugalštině, ale my, co máme ten online translátor (mami, to je překladač 😘), se toho nebojíme. Koukám na nějakou sekanou s bramborem a česnekem pro dva a tak objednávám. K tomu si dáváme červené víno, rovnou nám přinese celou láhev a jako předkrm dostáváme misku oliv, portugalský chléb a pečivo a k němu to báječný máslo, tavený sýr a nějaká paštika. Když nám ale přinesou telecí flákotu víc rare než pečenou, s opečenými bramborami a špenátem a v misce šťávu s česnekem, čumím oba jak telata 😂. Je to na míse se stojanem na čajové svíčky.
Hele, ale je to dobrý, jen ten střed je na nás až příliš syrový. Ale víno…..báječný 13,5% červený suchý 😋. A jak umí stoupat do hlav na těch unavených tělech……. Petr neodolá dezertů a vybíráme romanci. Nečekali jsme, že nám přinesou zmrzlinu ve tvaru kousků dortu. To je Teda kombinace 😂. S pány se nakonec i vyfotíme, báječný chlapíci 😁.
V restauraci objednávám ubytko přes „vacap“ (ještě s minimem alkoholu v žilách) a píšu, že jsme asi dva kilometry daleko. Prý v pohodě, ať napíšu, až budeme tam, že nám pošlou nějaké kódy. Tak ty dva kilometry nám trvají celkem dlouho, ale zase se velmi bavíme 😂. Posledních asi sedumset metrů už fakt am dost! Ale zvládli jsme to a přicházíme ve chvíli, kdy přijel i majitel a tak nás zasvecuje do kodového zabezpečení a máme i razítko 😁. Jako první sedm na zem a je mi božsky!
Petr jde první do koupelny. Máme k dispozici i ručníky a lůžkoviny, no prostě super! Lezu do sprchy hned po něm….áá, to je slast….. Je tu i sprcháč a tak si můžu umýt zpocené vlasy. A pak začínám vibrovat a nemůžu to zastavit. Lezu pod deku a záchvaty třasu mám i tak. No jo, jde to zevnitř, únava. Relaxujeme až do půl sedmé, kdy sbíráme zbytky chuti k chůzi po všudypřítomných kostkách a vyrážíme na večeři. Pizzerie, ve které jsem.mela narozeninový oběd je už rok zavřená. Ale je tu ještě jedna restaurace. Usedáme do prázdné místnosti ke stolu pro dva. Objednáváme si pivo a colu (mám zvýšenou potřebu cukru, což se mi stalo poprvé na Srí Lance. Dostáváme opět předkrm z oliv, chleba, pečiva, másla, sýru a tentokrát rybí paštika. Olivy jsou mňam, moc! Objednávku ale máme i v angličtině, což je pro mě teď už jednodušší. Vybíráme kuřecí „bárbekjů“. Má být k tomu zelenina, hranolky a…..rýže? Uvidíme. Asi za pět a třicet minut už se nám to nese. Bože, to je zase hromada! Rýže je zvlášť v misce, ostatní je na obdélníkovém talíři. Každý si nandáme trochu a máme toho dost.
Necháváme si zbytek zabalit s sebou. To budeme mít na celý zítřejší den jídlo 😂. Neochotně odcházíme na hrubou zpáteční cestu do albergue , ale přespat nás tu asi nenechají. Teď už to třese i Petrem.
Uvidíme, co nám zítřek přinese 😉.