Tak jsem jednou dostala nápad, že chci taky chodit naboso. Už jsem znala dost lidí, kteří chodí naboso, tak proč to nevyzkoušet na vlastní chodidla, že? 😀
Od jara do podzimu to ale není takové dobrodružství, jako v zimě. Pamatuju si jeden únorový ples, na kterém jsme už po půlnoci sundavali boty, protože nás neskutečně bolely nohy! Stali jsme se velmi zajímavou atrakcí, než jsme se začali ztrácet v alkoholovém opojení sledujících :D.
Jenže konec plesu se blížil a mě se pořád nechtělo obouvat. Ačkoliv venku bylo nějakých mínus šest stupňů, rozhodli jsme se „střihnout“ těch pár stovek metrů domů bosky. Už po pár desítkách metrů jsem měla pocit, že mi „opadalo“ všechno měkké z nohou a já se pohybuji pouze po kostech, ale nevzdala jsem to :))))!
Doma po vysprchování už mi bylo fajn, než….. Ty nohy se rozhodly, že mi teď „zatopí“! Termoregulace je potvora, když zahřívá v době, kdy už je mi teplo! Ty nohy se prostě nedaly UCHLADIT :D. Super zážitek :))))).
Rok po této události napadl sníh a vypadalo to, že hned tak neroztaje. A tak jsem se chtěla projít bosky i ve sněhu. Vyrazili jsme na výsypku, kde to vypadalo jako v pohádce.
Z počátku ten studený sníh štípal do chodidel, ale taky krásně pod chodidly „křupal“. Báječný! Mrazivý!
Vlézt zpátky do bot bylo příjemný, ale jak se říká: „opakování je matkou moudrosti“, když jsme dorazili domů, zase jsem ty nohy nějak nemohla ochladit :DDD. Ale tohle bylo mnohem lepší, než v parném létě se procházet po rozžhaveném parkovišti :))). To parkoviště doporučuju vyzkoušet jen na vlastní nebezpečí :DDD