Rok, ve kterém náš život prošel obrovskou změnou je u konce. Vypadá to tak, že si Silvestra užijeme jen s Bárou a budeme se dívat na vzdálené ohňostroje bez kraválu a smradu. Odpoledne trávím přípravou pohoštění, když se na nebi objeví neskutečně úžasné divadlo posledního západu slunce. Okamžitě mi všechno padá z rukou, popadnu mobil a spolu s Petrem běháme po zahradě a fotíme jak šílení 😀 . Volám Báře, ať okamžitě vyběhne, aby si taky užila tuhle super skvělou podívanou. Najednou mi mobil začne stávkovat. Vlastně ne celý mobil, jen aplikace foťáku!!! Zrovna dneska jsem totiž aktualizovala. Nooo, to se mi teda fakt vyplatilo, zrovna teď!!! Dopr…!!! Restartuju telefon a než mi „naběhne“ fotím společné foto s Bárou Petrovým mobilem. Restartovat musím ještě jednou, když mi mobil oznámí, že aplikace fotoaparát nereaguje. Nafotili jsme neskutečný množství fotek, ale ten prožitek a zrovna v poslední den roku…. boží!!!
Jak už to ale chodí, člověk míní a život mění. Už kolem šesté se mi chce spát. No, na to je přece jen brzo, takže si nechávám zajít chuť 🙂 .
Bára ještě něco potřebuje dodělat a pak že příjde. Příchází chvilku po půl osmé s čerstvě upečenou „fokáčou“ a že ještě něco odnese Verče a Alešovi a pak že dorazí. Už v tu chvíli cítím, že půlnoc dneska asi prospím. Hm, o hodinu později se přistihnu, jak mi klesá hlava. Ani Petr nevypadá moc „čerstvý“ a tak píšu Báře, že tenktokrát půlnoční ohňostroje oželíme 🙂 .
Probouzím se pár minut před půlnocí. Dojdu si na „wecko“ a než zalezu do postele, začíná „světelná šou“ – no, trošku je i slyšet, ale oproti městu….ticho! :))). Ráno se chystáme na „couračku“ k blatenským rybníkům do Bezručova údolí, kde jsme byli i loni ve stejný den 🙂 .
Tak, jak se vyvedl západ slunce v poslední den roku, tak v prvním dni roku nového se báječně vyvedlo i počasí. Sluníčko a jarní teploty. Kdo by to byl řekl – v lednu…
Cestou v autě se ptám Petra, jestli by mohl srovnat bydlení v panelákovém bytě a v maringotce. Jednoduše říká: „v bytě – komfort, v maringotce – svoboda a komfort vlastně taky“. No, co k tomu dodat…
Auto parkujeme u Černého rybníka. Po loňské sněhové nadílce jsou jen velmi malé stopy. Navíc tu nejsou vůbec žádní lidé!
Vloni byl rybník zamrzlý, všude sníh a lávka ještě celá.
Užíváme si to ticho, jarní teploty a ten horský vzduch. Tady je krásně v jakoukoliv roční dobu.
Čekáme, že cestou potkáme nějaké cyklisty, protože je tak nádherně.
Uvědomujeme si, jak moc nám to courání chybělo. Moje noha sice stále ještě stávkuje, ale dokud jdu, je to fajn. Horší to bude, až se někde posadíme na zadek, pak mi noha oteče a nemůžu došlápnout. U Nového rybníku si jako vloni dáváme teplou kávu a vzali jsme si s sebou kousek „fokáči“ 😀 .
Cestou zpátky už na nás kouká sluníčko 🙂 .
Druhý leden nás opět vítá krásným počasím 🙂 . Dneska se projdeme k rybníku do Panenského Týnce.
V září se nám cesta k rybníku v Týnci moc líbila. Od rozcestí už je ale patrná změna. Kolem cesty je vykáceno křoví, břehy jsou takové „prázdné“.
Sice nemám foto ze stejné části, ale pro představu si myslím, že fotky jsou dostačující.
No prostě změna je život! Když přicházíme k rybníku, začíná se zvedat vítr. Je celkem studený a tak po chvilce, kterou samozřejmě využívám ke „zdokumentování“ 😀 se otáčíme a vracíme se domů, kde si asi dáme teplý čaj. Já miluju život v Rapetce a je úžasný přijít vymrzlí, zatopit a „hovět“ si při poslechu praskajícího dřeva v kamnech 😀 (a je jedno, jestli při kávě, čaji nebo sklence dobrého vína 🙂 ).
První lednový týden utekl jako voda. Víkend jsme prožili návštěvou mamči, doplňováním vody a dřeva do dřevníku. Je pondělí večer, Petr šel spát a já si pouštím už así stokrát přehraný film Pouť (The Way, 2010). Ještě se děj nestačí pořádně rozeběhnout a já už bulím jak pitomá a vlastní vzpomínky na moje „camino“ splachuji červeným vínem 😀 . Snad se letos poštěstí a vyrazím (nebo vyrazíme) někam s batohem.
