Sem tam se mi povede být sama. Nejdřív mě Petr nechtěl nechat samotnou, ale když už máme dřevníček a v něm naštípané dříví trošku do zásoby, není to už ani pro něj velký problém 😀 . Takže nejdířv mě Petr vezme k holiči do Duchcova, stavíme se u mamči a pak domů.
Odpoledne si s chutí uklidím a protože mi už pak nikdo nedělá „nepořádek“, zapálím si svíčky a relaxuju u pohádek 😀 .
Je tu konec listopadu a s ním přichází i první adventní neděle. Je třeba sundat krabici s vánočními „proprietami“ a osvětlením. Tu krabici dal Petr na polici do koupelny a ta je pěkně hluboká. Bohužel, já na ní vůbec nedosáhnu. Jen o ní „škrtám“ prstem. Budu muset počkat na Petra. Přijíždí během půlhodiny. Při sundavání krabice shazuje loktem čerpadlo na vodu. Dopadlo na kobereček, takže na podlaze není žádná viditelná stopa 🙂 . Uff! Rozbalíme krabici a hned na vrchu je prodlužovák s vypínačem, který jsme používali na osvětlení stromečku. Petr ho vezme a říká „ten se bude hodit!“. Pak už taháme světýlka a připevňujeme je na verandu.
Vánoční stromeček tu nemá moc místa, ale jeden miniaturní máme. Dávali jsme ho na poličku do ložnice a teď se bude zase hodit 😀 . Taky ještě můj „adventní věnec“, což je vlastně věneček ozdobený skořápkami ořechů, mašličkami a dalšími maličkostmi, který navlékám na kovový svícen. Takhle to už dělám moře let . A navíc začíná sněžit 🙂 .
Petr chce vyzkoušet čerpadlo, jestli neutrpělo nějakou újmu. Strčí zástrčku do zásuvky a nic. No co, to už jednou udělalo, stačí jen trošku do něj klepnout. Hned na to se ozve řev čerpadla a pak……. současně vnímáme ticho, trochu kouře z motoru a pípnutí z termoventilátoru. Jeden pohled stačí k tomu, abysme zjistili, že čerpadlo shořelo a vyhodilo proud. Super! Tady jističe v pohodě, bude to tedy vyhozené u sousedů :(((, sakra! Volám Báře a ptám se, kde je a co dělá. Chystá se akorát odjet a pak říká: „je, nejde nám proud!“?! Tak jí vysvětluju, že „závada není na vašem přijímači“ – co to plácám 😀 , že to Petr a naše čerpadlo. Ještě před odjezdem tedy „nahodí“ jističe a už zase vesele můžeme svítit :))).
A začíná sněžit…
Ranní pohled z okna je super! Světýlka svítí a sněhový poprašek je viditelný 🙂 .
Tak ještě vyfotit Rapetku.
První sníh nikdy moc dlouho nevydrží, ale bez ohledu na sníh a zimu, je třeba doplňovat vodu. A Petr má rád, když má kontejner plný.
Jezdíme na stejné místo. A pořád nás fascinují dravci na stromech. Tentokrát je krásný výhled i na České Středohoří, takže opět fotím – vždy a „fšude“ :))).
A zase sněží. Teď je toho sněhu trošku víc. Nasněžilo i na verandu a parádně to klouže, takže bude lepší sníh smést dolů 🙂 . Petr se toho ujal s obrovským nadšením 😀 .
Celý den visí na nebi sněhové mraky. Jdeme na pokec k Báře, koneckonců dnes je Barbory 🙂 . Chvilku po nás přichází ještě pár lidiček, tak je celkem veselo. Koukám chvilku z okna a vidím, že zase sněží. To vypadá, že ten sníh by mohl přece jen pár dní zůstat 🙂 .Pak vidím jít po poli někoho s baterkou. A ona to jedna paní hledá srnku, která s nimi žije už asi devět let a která vyběhla z nezavřených vrátek. Někteří jí jdou pomoc hledat. Chvíli to trvá, ale nakonec jsou úspěšní. No, pak že „na konci světa“ člověk nezažije žádné „dobrodrůžo“ 😀 . Ještě proběhne malá koulovačka (no musíme si užít toho sněhu, že? 😀 ) A když se vracíme domů, na verandě jsem se otočím a až se mi zatají dech, když vidím nádhernou záři, která jakoby stoupá odněkud ze středu obce. Úžasný!!!
Ráno už nesněží. Sněhové mraky jsou pryč a dokonce se přes den ukáže i sluníčko 🙂 . Což samozřejmě znamená, že trochu taje sníh, ale zima snad ještě nekončí a třeba ještě napadne. Ale my si zase můžeme vychutnat barevný západ slunce 🙂 .
Už pár týdnů přemýšlím o ozdobení broskvoně, kterou máme před Rapetkou. Krmítko už na ní visí, tak přes den máme možnost sledovat ptačí návštěvníky. Bylo by pěkné, kdyby „ožila“ i večer. Jenže venkovní osvětlení už nemáme. Navíc mi pořád chybí trošku toho „větvoví“ uvnitř, ale to by se dalo vyřešit vánoční girlandou, ozdobit jí vánočními ozdobami a ještě trošku světýlek 😀 . Jednu jsem dávala Kájovi a vím, že jí nepoužije. A tak se vypravujeme do Mostu, kde vyzvedneme objednané venkovní osvětlení a u Káji girlandu. Před pár dny jsem si v Bílině u Simony v květinářství koupila sušené plátky pomeranče a jablka, takže ty budou na broskvoni jako ozdoby 🙂 . Pěkně mrzne!
Opět tedy Petr sundavá krabici z police, abych mohla pověsit ozdoby a světýlka na girlandu. Čerpadlo odešlo do „věčných lovišť“ a tak nehrozí jeho shození a následný „výpadek“ proudu :))). V krabici jsou dvoje světýlka, která jsme používali na stromek. Jedny nesvítí a na druhých je celkem dost žárovek, které stávkují. Takže vyměňujeme nefunkční žárovky za funkční. Bohužel, těsně před dokončením „akce“ přestává i tento světelný řetěz vydávat jakékoliv světlo 🙁 .Hmm, další řetěz nemáme, už zbývají jen hvězdy do oken a světelný závěs s drobnými žárovičkami (rýže). Ještě hledám ten prodlužovák, který bývával na vrchu celého obsahu krabice a teď je fuč! Jo, je to ten, co Petr vzal minule, že se bude hodit. Super! Věřte nevěřte, v tak malém prostoru se ten prodlužovák fakt ztratil!!! Petr je na tyhle věci „umělec“ :))). Naštěstí „světelný“ závěs má velmi dlouhý kabel, takže momentálně je prodlužovák zbytečný (třeba se někdy najde 😀 ).
Stromek i girlanda jsou nazdobené, zbývá už jen zapnout časovače. K zapojení jsme ještě museli přikoupit venkovní prodlužovák s dvojzásuvkou, kterou ještě kvůli sněhu nebo dešti přikrývám bublinkovou fólií. Těším se, jak to bude vypadat po tmě 😀 .
Je to hezké 🙂 . Jen jsme nečekali, že máme navíc jednoho společníka. Říkáme mu „náš E.T. 😀 .
Opět celou noc sněží. Je moc pěkný pozorovat padající sníh, když je „osvícený“ vánočním osvětlením 🙂 . Další den je pěkně mrazivý a my máme zase jednu „premiéru“. Poprvé pečeme v troubě maso. Pečené kuřátko jsme neměli hodně dlouho. Kuřecí čtvrtky se pomalu „stydí“ a tak ještě oloupat a uvařit brambory. Tohle fakt miluju 🙂 .
Dávám brambory na sporák a najednou rána do skla dveří. Slyším Petra, jak říká: „trouba vrabec, vrazí do dveří a teď leží na zemi (verandě), no asi to má za sebou! Nemá to za sebou, otvírá a zavírá zobák.“ Hlavou mi proletí, že jestli zůstane ležet v mraze na zemi, určitě to bude „mít za sebou“. Otevírám dveře, beru vrabce do dlaní a jdu s ním dovnitř. třeba mu teplo pomůže se vzpamatovat. Zvláštní pocit. Mockrát jsem držela v rukou naše andulky, ale tohle je jiné. jednou rukou beru mobil a fotím si ho. Moc mi to „jednoruč“ nejde a Petr se nabízí, že ho vyfotí. je omámený, ale cítím, že vnímá, co se kolem něj děje. Trošku víc se hýbe a tak otevírám dveře a jdu s ním na verandu. Ještě jedno foto a vrabec mi vyletí z ruky a mizí v dáli 😀 . Myslím, že mu teplo dlaní vážně pomohlo 🙂 .
Tohle by se nám v paneláku asi nestalo. Pořád mám pocit, že rozhodnutí, bydlet v maringotce, bylo mé nejlepší rozhodnutí! Miluju to tu čím dál víc. A nejlepší je, že ani bývalí sousedé na nás nezanevřeli 🙂 . Návštěva Alči byla báječným zpestřením a navíc nám přivezla cukroví 😀 . Hmm, že bych letos vůbec nepekla? 😀
Páni, vždyť mi už za necelý týden „oslavíme“ čtvrtý měsíc v Rapetce 😀 . Ten čas nějak letí 🙂 .