Moje ranní výlety a sdílení fotek na „fejsbuku“ se stalo oblíbeným tématem, když jsem někam přijela. Věty typu: „ráno vylezu z postele a ty už máš fotky z rána na facebooku!!!“ byly hodně časté 😀
Některé fotky se mi zdály hodně povedené, vzhledem k tomu, že je fotím na mobil a vlastně jsem hodně velkej amatér :))). Jen mám pořád problém se jimi probírat a třídit. Je jich fakt příliš 😀 . Začala jsem si říkat, že jsem vlastně takový „zprostředkovatel okamžiků“. A to nejen pomocí fotek, ale i mých zážitků.
Jeden letní pátek jsem přijela do Prahy, kde jsem měla být do neděle a protože hodně z mých přátel druhý den odjíždělo na dovolenou do Třeboně, navrhli mi, abych tam přijela aspoň do úterka. No, je mi s těmi lidmi fajn a tohle by se mi líbilo, ale nemám s sebou žádné věci a na čem bych spala?!
Jenže tohle jsou prostě maličkosti, ne? „Hele, tady máš karimatku a spacák a místo ve stanu je taky!“ To jako fakt? Jen tak? Jako že mám jet bez přípravy? Tak tohle mi doma neprojde! Tak volám manželovi, jakou jsem dostala nabídku a jeho odpověď? „Tak jeď a užij si to, já to tu zvládnu“…… A tak jsem tedy jela :))))
Takže sobota byla super, v Doubí u Třeboně se nás sešla slušná partička 😀 . Až do večera byla sranda, až…..
A šlo se spát. No teda naposledy jsem spala pod stanem ještě když moji kluci byli malí, ale to jsem neměla pocit, že je ta zem tak tvrdá!!! Tak těch pár nocí snad vydržím, ne?:D
Ráno jsem, jako obvykle, vstala za svítání. Věděla jsem, že se dá jít zadní cestou z kepmu, kudy vede cesta až do další obce a dál a tak jsem procházela spícím kempem, zvědavá, co uvidím.
Koně!!! Samý koně!!! To je úžasný!!! Hned jsem si vzpomněla na své dětství, jak jsem chtěla jezdit na koni a když jsem konečně měla příležitost stát blízko nějakého koně, byl tak divokej a obrovskej, že z něj šel strach! A tak mé koňské zážitky byly pouze z knih o Vinetuovi :))).
U jedné z ohrad jsem se zastavila a pozoruju koně, jak se v dálce pasou. Jenže jeden si mě všiml a…… Jejda, on jde ke mě? A pak jsem si uvědomila, že jdu až k ohradníku a natahuju ruku!!! V té ohradě byli tři koně. Další dva následovali toho prvního a šli zjistit, co se to tady objevilo nového :))). Přiblížili se asi na dva metry ode mě a pozorují mě, jak tam stojím s tou nataženou rukou. A začali se ještě víc přibližovat a ze vzdálenosti asi dvaceti centimetrů mi očmuchávají ruku. Jo, napadlo mě, že mě můžou pokousat, dokonce i nakopnout, ale něco ve mě mně nutilo si tentokrát koně pohladit.
Ještě krůček blíž….. ještě malinký…… a už je na dosah a….. Já ho pohladila!!!! Wow, já si hladím koně!!! To je úžasný!!! Bože to je nádherný!!! Má tak jemnou a teplou hlavu… a ty oči….
Asi poznal, že je to pro mě velkej zážitek, a že o tom budu vyprávět každýmu na potkání, tak se otočil a pomalu odkráčel i s kámošema kousek dál, kde byla šťavnatější tráva, která je mnohem zajímavější a je určitě lepší než další zvědavej čumil :))).
Tohle byl pro mě velkej zážitek. Nenapadlo mě, že se mi může splnit dětský sen. Ještě pořád vnímám ten dotek jeho nozder na ruce. Nádhera.
No a domů jsem nakonec odjížděla až ve čtvrtek, ale ta tvrdá zem mě potrápila už jen jednou 😀 . Pak jsem vzala zavděk polstrovanou lavicí v karavanu. Ještě, že jsem tak malá a vešla jsem se tam :DDD