Ráno se probouzím před půl šestou, stejně tak i Petr. Ptám se ho, jestli má nařízeného budíka, odpověď: já!? Nařizuju tedy budík na půl sedmou, protože se potřebujeme zkulturnit před tím, než přivezou kamna. S Harry Potterem v uchu znovu usínám. Zdá se mi zajímavý sen, ve kterém se mi za chvilku něco ukáže a……
Jako na potvoru zvoní telefon: paní, za půl hodiny jsme u vás!!! Jo, jenže jsou dvě minuty do půl sedmé a to by byl dostatek času, abych „to něco“ viděla :))).
Vstávat z „postele“ je nějaký divný! No jo, když tři týdny člověk spí na nafukovací karimatce s přistýlkou, je ta postel najednou fakt vysoká 😀 . Ale ten pohled z okna…. nádhera!!! 😀
Petr jde otevřít branku. Já si to čekání krátím focením úplně prvního rána u nás doma 🙂 .
Už jsou tady kamna. Pán, co je přivezl, nám je s Petrovou pomocí doveze až k maringotce a pomáhá je Petrovi zdvihnout až nahoru na verandu. Je báječnej 🙂 .
A pak si vaříme ranní kávu, kterou si s chutí vypijeme na verandě (bože, mě už se o tom snad i zdálo, jak jsem se těšila na ranní „verandovou“ kávu 😀 ). Přichází Bára.
Sedíme a povídáme si spolu na verandě a pozorujeme Petra, který jde „natočit“ první motohodiny na naší nové sekačce 😀 . Dobře se na něj dívá :))).
Když doseká trávu, jde zprovoznit varnou desku. Chvilku trvá, než nastaví správně trysky. ale i když ještě nejde proud (varná deska má elektrické zapalování), už můžeme vařit 😀 . Já mezitím sepisuju článek na blog, než pojedeme zpátky do mamakempu :))).
Mamče se po nás stýskalo. Rychle si zvykla, že má v bytě „vetřelce“ a je jí s námi fajn a najednou zůstal byt prázdný. Ještě pár dní u ní budeme bivakovat, ale pak už zůstaneme v našem úžasném domově 🙂 .
Víkend je jen o „drobných“ úpravách. V sobotu s námi jede Jana, která s sebou bere srp, abysme mohli posekat trávu tam, kam se nedostane sekačka. Srp se dlouho nepoužíval a tak je třeba ho nabrousit. Přitom se Jana dvakrát řízne špičkou srpu do pravého ukazováku. Naštěstí jen lehce 🙂 . Pak si užívá prostor pod maringotkou 😀 (odpracovat si pohoštění, že? 😀 ).
Petr mezitím dává polystyren na nádrž, aby voda v zimě nezamrzla. Pak si bere srp a že si poseká část prostoru sám. Při broušení se dvakrát řízne špičkou do pravého ukazováku. Že by náhoda? 😀
A pak jde do polohy „ležícího střelce“, aby mohl sekat :))).
Zbylo na něj málo práce a tak ještě poseká prostor kolem maringotky za „odborného dohledu kritiků“ 😀 .
Pak já vlastním tělem držím zahradní textilii pod verandou, aby nám ji vítr neodnesl :))).
Nějak nás ale zmohlo sluníčko a tak jsme cestou do „mamakempu“ zrušili plán, že půjdeme na jedno a raději jsme relaxovali odpočinkem.
Ráno jedeme objednat kolena kouřovodu, který nikde nemají na skladě. Při té příležitosti kupujeme novou konývku na vodu (rychlovarná je pro nás minulostí). Než dojedeme „domů“ zvedá se vítr, který lomcuje vším, co mu přijde do cesty. Taky přijíždí synovec Tomáš se svou dcerou Viki a vypadá to, že se jim oběma u nás líbí 🙂 .
Brzy odpoledne se vracíme k mamče. Petr bolí ukazovák pořádně a mě se zdá celý prst dost oteklý. Z Petra vypadne, že si ho včera umyl ve vodě v sudu. Co!? Je normální!? Samosebou mu to říkám nahlas! Tak ho chvilku s maminou škádlíme, až se pro jistotu rozhodne jít na pohotovost. Jdu sice s ním, ale počkám raději venku na vzduchu .
Takže skončil na pár dní se sádrovou dlahou s odérem „chlumského“, ble, to je smrad!!! :))) Chce to klid 😀 .
No a „tohle se stane jen za života, po smrti už ne!“, jak říkávala panímáma 🙂