Zatímco čekáme, až banka pošle peníze, začínáme s tříděním nahromaděných věcí v průběhu posledních tři a třiceti let! Myslím, že „velký třesk“ je celkem výstižné :))). Přestože je to super očista a víme, že většinu věcí nepotřebujeme k životu, je nutné každou jednotlivou věc vzít do rukou a rozhodnout: VZÍT ČI NEVZÍT? Toť otázka 😀 .
Dokonce je zajímavé, kolik „pokladů“ při tom člověk najde. Tak třeba všechna moje vysvědčení včetně vysvědčení z „hudebky“ – hlavní předmět: housle (Petr se ke svým vysvědčením ještě nedopracoval 🙂 ). Pak taky třeba lékařská zpráva o mé operaci slepáku v devíti letech 😀 , průkaz Jiskry (k takovým aktivitám je sice moderní se přestat hlásit, ale i tohle je má osobní historie 😀 ) nebo třeba moje diplomy z dob, kdy já trávila prázdniny na táborech 😀 . Co mě ale nejvíc „rozněžnilo“ byly dárky od kluků a jejich dopisy a pohledy ze škol v přírodě nebo táborů. U toho jsem měla slzy v očích 🙂 .
Fakt mám pocit, že tohle jsou poklady, které nikdo nehledá 🙁 .
Takže probíhá likvidace ve velkém! Dalším oříškem je, co s fotografiemi, kterých máme plnou papírovou krabici! Mraky fotek mám taky v počítači, ale ty už mám z větší části přebrané a promazané. Jenže co ty „fyzické“ obrázky? Ty si v klidu roky leží v krabici a nikdo si jich ani nevšimne. Nejsem (UŽ!) typ pro velké návraty do minulosti. Navíc spousta fotek je velmi nekvalitních a tak tedy celou krabici vezeme k mamce, kde dojde k roztřídění fotek. je tu hodně fotek z mého pobytu v Maďarsku po prvním ročníku na střední škole. Z celého „paklíku“ vybírám pouze jednu, která vypadá obstojně, zbytek poputuje do popelnice. Je tu spoustu fotek malých formátů na různé průkazy, staré fotografie, které mi vlastně vůbec nic neříkají, jenže jsem je kdysi uschovala ze sentimentu…. Takže každá fotografie mi prochází rukama a třídí se na hromádky pro syny a pro mamku. Spoustu starých fotografií mám už v počítači a tak si nenecháváme ani jednu! Bože, to je úleva!!! 🙂
Momentálně prostě žijeme ve všudypřítomném bordelu! No zkuste byt tři plus jedna (tedy šedesát tři metrů čtverečních) nacpat do maringotky (tedy dvacet pět metrů čtverečních) 😀 . Neuvěříte, kolik různých kabelů a kabílků je možné „naskrblit“, kolik telefonů je možné najít :))). Plátna k malování už jsou v dobrých rukách Jany, ale co obrazy, které jsou mojí vlastní tvorbou? S sebou je vzít nemůžu a tak se je snažím rozdat těm, kterým se líbí, protože si myslím, že je lepší, když obrazy budou viset u někoho na zdi, než aby byly uloženy někde, kde je nikdo nevidí.
Jen maličký vzorek mé tvorby 🙂 . A taky děkuji všem, kterým se obrazy líbí a dají jim prostor ve svých obydlích 😀 .
Dalším velkým tahem bude kuchyně. Mraky hrnců a kastrolů, skleniček a hrníčků a dalšího kuchyňského vybavení bude taky třeba zredukovat na minimum. Těším se, až tohle bude za námi a začneme zabydlovat naší Rapetku 🙂 .