8. Už mě to zase táhne ven

Víc jak týden jsem nikde nebyla a už mi to začíná chybět. Páteční ráno je zamlžené, tak si jdu uvařit kávu. Jenže mě to stejně táhne ven a tak po osmé ráno vycházím. Skrz mlhu se ale dere slunce a hned před barákem fotím sluneční paprsky :))).

Přicházím do lipové aleje, kde zírám na vojtěškové pole. Je celé pokryté pavučinkami, které jsou díky přízemnímu mrazíku krásně vidět. Dokonce jsou i na stromech!!! Snažím se zachytit tu krásu a tak tady strávím skoro deset minut 😀 .

Sluníčko začíná citelně hřát i přes mlhu, která postupně mizí. No jo, ale ona díky tomu rychle mizí i ta námraza a tak se snažím ještě dojít na polní cestu, abych si ji ještě mohla vyfotit.

Ta příroda je stejně úžasná a umí fakt krásný „aranžmá“ 🙂 . Blížím se ke staré silnici na Hetov a přitom nahlas komentuju, jak je tad vysekané křoví, když kolem mě proběhne ranní běžec 😀 . Asi se diví mojí samomluvě, ani nevím, kdo z nás dvou je překvapenej víc 😀 .

Cestou objevuju, že tu přibyly velké balvany s turistickým značením a taky rozcestníky. Taky přibývají turistické tabule.

Hned za rozcestníkem odbočuju doleva. To je vlastně jeden z mých prvních okruhů. Stojí tu karavan a „toitoika“. Kousek výš se staví silnice a bývají tam stroje, tak tady se přes noc hlídkuje. Přicházím až k nové silnici, která povede do Razic. No jo, ona už je tady hotová!!! Tak to jsem tady fakt dlouho nebyla. Poslední dobou jsem chodila na druhou stranu výsypky, protože tady díky stavbě jezdilo hodně náklaďáků.

Nová silnice

Pomalu se stáčím k domovu. Na obzoru se valí hustá šedá mlha a já mám pocit, že „scházím do Mordoru“ :))). Volám Petrovi, jestli je na sídlišti mlha a on říká, že svítí sluníčko. Takže je to jen mlžný pás.

„Neviditelná“ elektrárna v Ledvicích

I přesto, že už je podzim v plném proudu, jsou tu místa s nádherně zelenou trávou. Ani bodlák nemůžu minout bez povšimnutí 😀 .

Pomalu se blížím k lipové aleji. Ještě jdu omrknout malý rybníček, který je hned na kraji výsypky. Krásně se v něm zrcadlí kouř z elektrárenského komína. Kousek za ním v dálce mě pozorují dvě srnky.

Dnešní procházka mě hodně nadchla a je fajn, že jsem poslechla „volání divočiny“ 🙂 . Tak zítra se asi půjdu podívat k hetovskému rybníku, jak to tam vypadá se stavbou silnice.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *