Nedělní ráno se probouzíme u mamky. Včera jí Petr vymaloval kuchyni a tak jsme si udělali i prima večer u vína 🙂 . V půl deváté odjíždíme domů a cestou míjíme rybníky Barboru a U sklárny. Včera byl výlov rybníka Barbora, ale menší rybník U sklárny má hladinu jako zrcadlo. Říkám Petrovi, aby mi zastavil. Tohle si prostě musím vyfotit 😀 .
Najednou mám hroznou potřebu procházet se tou nádherně barevnou přírodou. Přijíždíme domů. Petrovi se nikam nechce, přeci jen je po včerejšku unavený, a tak se vydávám po půl desáté sama na výsypku. I když je mlhavo, je mi venku krásně :))).
Kromě aut, která mě míjejí, tady nikdo není. Je pravda, že mobil nezachytí všechnu tu krásu, kterou kolem sebe vidím. To bych ale musela s sebou tahat ještě foťák a to se mi nechce 🙂 .
Každou chvilku se zastavím, abych si vyfotila třeba pavučinu nebo rosu 😀 . Cesta za rybníčkem je trošku blátivá, ale i to nějak k tomu podzimu patří.
Není vidět ani Bořeň ani Milešovka, nejsou dokonce ani pořádně vidět elektrárenské komíny :))). Ale směrem ke „středohoří“ mě fascinuje bíle rozzářený obzor 😀 .
Najednou proti mě jde mladá maminka s kočárem a dvěma psy. Jeden menší a starší pes běhá „na volno“ a druhý je na vodítku. Ten mi na první pohled přijde jak křížený vlčák s koněm, protože je fakt hodně vysoký 😀 . Pozdravím….. odpověď žádná. No co 🙂 . Tak si ještě vyfotím. Za zatáčkou je ztrácím z očí. Pokračuju v cestě a najednou slyším řev: „Tady! Dělej! Pocem!“ Tak se zastavuju a otáčím zpátky. A ten křížený kůň běží proti mě a štěká jak zběsilý! Kupodivu jsem klidná. Mám pocit, že je jen zvědavý, ale když tak ho nějak odstrčím. Asi deset metrů přede mnou se zastavuje a neochotně se vrací k „paničce“, která ho asi příliš brzy pustila z vodítka :))).
Potkávám ještě jednoho „pejskaře“, ale po jeho krátkém a tichém „hm“ pes pokračuje dál po jeho boku.
Pak už vycházím na cyklostezku a pomalu se vracím zpátky. V dálce před sebou vidím člověka. Když ho míjím, zjišťuju, že je to starší paní, která stříhá větvičky se šípky. Dáváme se do řeči. Najednou paní vidí a sbírá tři klouzky. „Hele, pěkný klouzci, nechcete je?“ Podává mi je, že prý jede pak pryč a tak je nebude nosit domů. Pak už společně prolézáme podél cyklostezky a sbíráme klouzky do pytlíku, který mi paní dala, abych je měla v čem odnést.
Protože se dlouho nevracím zpátky, volá mi Petr, kde jsem. Posílám mu fotku hub a on se těší, jak z nich něco uvaří :))). A tak se z procházky vracím se skoro plným sáčkem klouzků 😀 . Bude z nich smaženice a guláš. Já prostě podzim miluju ♥.
