Necelý týden po předčasném návratu ze svatojakubské pouti jsem fakt dodržovala klidový režim. Jenže včera večer už jsem hlásila, že ráno prostě jdu na procházku! Navíc mám nový mobil a tak chci vyzkoušet, jak fotí 😀 .
Ráno jsem vzhůru ještě před budíkem. Slunce má vyjít až těsně před sedmou ráno, takže nemusím „strašit“ tak brzo :))). Chvilku po třičtvrtě na sedum vyrážím na „výsypku“. Ještě nevím, kudy půjdu, ale nechci to hned napoprvé „přepálit“. Kupodivu nepotkávám moc lidí, jen školáci pospíchají na autobus. Potkám pána s dvěma čivavami, jedna by se ráda družila, druhá okamžitě začne startovat na tu první i na mě – asi žárlí 😀 . Pak už jsem v lipové aleji a tahám mobil k prvním fotkám 🙂 .
Docela se mi líbí, jak fotí. Tak uvidíme, co mi ještě ukáže. Na křižovatce automaticky mířím k rybníku, na kterém se kdysi usadila mladá labuť, kterou někdo bohužel zlikvidoval. Než tam dojdu, zkouším fotit šípky…. celkem fajn 😀 . Hladina rybníka je naprosto klidná jako zrcadlo a je lehce zamlžená. Takhle bývá buď brzy na jaře, nebo právě v podzimní dny.
Kousek za rybníkem cesta pokračuje kolem obrovské louky, kde často bývají srnky. Dneska už je trošku pozdě a srnky jsou asi už schované v lesíku. Za loukou jsou kolem cesty topoly, které jsou teď tak nádherně zbarvené podzimem, až se tají dech. Já to prostě miluju! 🙂 A slunce už taky vykukuje nad kopec 🙂 .
Na vycházející slunce vydržím koukat fakt hodně dlouho a taky udělám neskutečně hodně fotek :))). Pak mi dochází, že je u nás moje mamka, které jsem slíbila po návratu udělat prima snídani a vlastně jsem nedošla ani do půlky svého „okruhu“ 😀 .
Mám před sebou ještě čtyři a půl kilometru a za hodinu už chci být doma. Takže bych měla trošku přidat do kroku 😀 . „Kochám“ se pohledem na Milešovku, nad kterou září slunce, nad hlavou mi poletují ptáci…… je to prostě nádhera!!!
Na druhé straně louky fotím pohled na Světec, který je taky v lehké mlze.
Když nemám těžký batoh na zádech, jde se mi docela snadno a můžu jít i rychle, takže zpáteční cesta, která vede po „cyklostezce“ mi celkem ubíhá. Zase je mi fajn, jen škoda, že jsme musely přerušit tu naší cestu. Rozhodla jsem se předejít problémům se zády, aby se na jaře neopakoval stejný scénář. A pro dnešek je mi po procházce zase fantasticky 😀 .
