Ráno si už v šest myju hlavu, protože večer se mi nechtělo jít spát s mokrý i vlasy. Jsme domluvené, že vyjedeme v osum emhádéčkem až do Zbraslavi, kde si s Lenkou ještě dáme ranní kávu. Na Zbraslav přijíždíme před devátou a jdeme obhlédnout cukrárny a taky infocentrum, kde bysme získaly razítko. Paráda, hnrd vedle je cukrárna 😀 . Hmmm, bohužel je dnes zavřeno! Infocentrum otevírá až v deset a další cukrárna, která je hned naproti, taky až v deset. Sedáme si na lavičku a čekáme tu na eL :))). Během chvilky El přijíždí a jedeme na Smíchov na snídani a kávu.
Po snídani nás eL veze opět na zbraslavské náměstí a my vyrážíme na pouť. Je asi 9.45 hod. Kousek za náměstím odbočuje e na cestu a ta vede lesem a….. DO KOPCEEEE!!!! Takový kopec se sklonem dobrých 16 stupňů. Takže co chvíli máme minipauzu na vydýchání 😀 . Nahoře je vyhlídka Karlův stánek, kde Karolča objevuje malovaný kamínek.
Pokračujeme do Radotína. Najednou se za námi objevují dvě holky (Jitka s Erikou) s batohy a prý, že jdou do Santiaga 😀 , jen teď půjdou čtyři dny. Vycházely jako my ze Zbraslavi, Jitka nesnáší kopce….no řeknete, tomu se říká náhoda 😀 .
Kousek cesty jdeme spolu. V Radotíně se jdeme osvěžit k řece. Pak u železničního podchodu narazíme na zablokovaný průchod a tak musíme jít okolo. U restaurace U Portlandu mám obrovskou chuť na malý pivo a ve chvíli, kdy jdou závory dolů a tedy nemůžeme pokračovat, je rozhodnuto, jdeme na pivo! Sedneme si a Jitka říká, ze si pivo nedá, ale kofolu a v tu chvíli mi dochází, že pivo by mi moc dobře neudělalo a kofola je super nápad :))). Jitka s Erikou si dávají kofolu s nádivkou (rum a vodku), my s Karolčou syrovou (chápej čistou). S holkama je sranda.
Radotínské říční srdce
Vycházejí chvilku před námi a za chvilku nám mizí z očí. V restauraci nám jeden pán říká, že jsme si teda vybraly trasu… a mě to dochází až v okamžiku, kdy nás zase čeká dlouhý a prudký kopec 😀 . Nejdřív po silnici, pak pokračuje lesem. Tady potkáváme výletníky se psy. Jdeme podél koňských ohrad a mě přepadne….No však víte, ta „velká strana“ 😀 . No, trošku problém, protože pak jsme musely ještě chvilku počkat, než se mi přestanou klepat nohy!!! 😀 Pak ale sejdeme z kopce a tam je cedule „Velká strana“ :)))). No prostě celý vesmír se točí kolem ho….. 🙂 .
Zjišťujeme, že batohy jsou čím dál těžší. Jestli oni netloustnou, když se jen nosí 🙂 . Po ujitých asi 13,5 km jdeme do hospody U Valtrů v Solopiskách. Protože jsme neměly oběd, už máme velký hlad. Dáváme si vepřovou pečeni na houbách. Já dokonce vypiju půl litru malinovky! Kdo mě zná, je zaručeně překvapenej 🙂 .
Je skoro půl šesté a s plnými břichy pokračujeme do kopce! Jsme rozhodnuté najít si místo ke spaní. Jenže nic vhodného nenacházíme. Jsme na autobusové zastávce ve Vonoklasech a my začaly kout pikle 😀 . Voláme eL, jestli by pro nás nepřijela a ráno nás odvezla zase sem a ona souhlasí. Takže dneska bude sprcha i postel :))). Tak uvidíme, co přinese zítřek 😀 .