Život není jen cestování a chození ale i jídlo, tak jsme si jeden srpnový den vyšli spolu s Lenkou povečeřet do restaurace. Volba padla na Marina Ristorante, což je úžasná „lodní“ restaurace v Praze.
Tropická parna už nejsou, spíš jsou teploty tak nějak na letním normálu a já na chvíli přemýšlím o tom, jestli nemám vlézt do „riflí“, abych nedělala ostudu v mém běžném sportovním „ohozu“, ale ta představa mě rychle opustila 😀 . Naštěstí nejsme jediní „nespolečensky oděni“ :))), i když Lenka v šatech zjemňuje naši společnou „vizáž“ 😀 .
Objednáváme si hovězí biftek, který nestačím ani vyfotit, jak rychle jsme se do něj pustili. Byl vynikající. Dala jsem si k němu trochu opečených brambor, a ani jsem je nedojedla. Vlastně trochu brambor zůstalo nám všem 😀 . Lenka by ráda viděla kuchaře, a Tomáš (ze Slovenska), který nás skvěle obsluhuje, ji to přání splnil. Lenka nadšeně říká, že je to poprvé, kdy jí někdo splnil přání a kuchaře skutečně zavolal 🙂 .
Lidi, co sedí kolem, jsou z mé reakce trochu překvapení, ale myslím, že se tím pak baví (stejně jako my 😀 ).
Mám radost z toho, že jsem se naučila být svá i v takovéhle restauraci. Dřív jsem si připadala hodně nepatřičně právě proto, že jsem se snažila splynout a příliš nevyčnívat, což se mi stejně nikdy moc nedařilo 😀 .
Po chvíli jsme si ještě objednali dezert. Petr kokosový cheesecake a já s Lenkou jsme si daly ricottové knedlíčky s nějakým krémem a zmrzlinou z vlašských ořechů – báječný!!!
Takže ještě jednou velký dík všem kuchařům, číšníkům (zvlášť Tomášovi 😀 ) i manažerům, bylo nám u vás fakt báječně 🙂 a určitě ještě někdy přijdeme.
Než dojdeme k zaparkovanému autu, abysme prodloužili čas parkování, zase fotím vše, co se dá, i když se mi výsledné fotky moc nelíbí. Ale vzpomínka to bude bezvadná 🙂 . Zkoušíme kreace nad světlem v zemi a je to celkem „děsivý“, posoudit může každý sám :))).
A ještě se jdeme projít na Karlův most, jednak aby nám trochu slehla večeře a pak, je to příjemné jen nesedět 😀 .
Kousek za Staroměstskou mosteckou věží se zaposloucháme do hudby Antonia Vivaldiho, která se line z harmoniky jednoho z místních hudebníků. Naštěstí tu není tak plno, jak to bývá obyčejně.
S příchodem tmy se začíná rychle ochlazovat a tak se vracíme k autu a jedeme domů. Báječný večer, díky Leni 😀 .